Stále více a více vnímám, jak dnešním lidem chybí spiritualita, tajemství a tajemno, překvapení, magičnost…, které můžeme spatřit v každém dni, situaci, okamžiku…
Naučili
jsme se „dívat“ na svět jinak, žít jinak a všechna ta „tajemství“ jakoby
zmizela. Čekáme, že nám je někdo ukáže, omámí nás jimi, že to je něco, co
přichází z vnějšku. A také, že je to hmatatelné. Tak jsme i formováni
současnou společností. Stále jsme něčím „ohromováni“ – výrobek je ještě
tisíckrát lepší než ten předtím, žena je krásnější, když nosí to či tamto,
dovolenou si mnohem více užijeme, když tam budeme mít to a to a ono…
Většina
věcí je dnes již dopředu stanovena, má svůj přesný návod, který si přečteme,
zachováme se podle něj a ono to funguje.
Kde je zkoumání, přicházení „věcem na kloub“,
vlastní vynalézání ?
Existuje
tisícero přesných diet a návodů na „správné“ stravování. Přitom žádná nikomu
přesně nevyhovuje. A lidé se ptají? Tak co mám jíst? Ptají se nás ostatních, co
je pro ně dobré.
Vychází spousta DVD, CD a knih s návodem, jak
dosáhnout, díky cvičení, dokonalé postavy. A lidé zkoušejí to a ono a neví…
Neví, jestli je lepší dělat kalanetiku nebo aerobic nebo cvičení na míči… Tápou…
Výsledkem je to, že si vymyslí hodnocení, že to či ono – kalanetika nebo
aerobic… nejsou dobré. A ono to opravdu není dobré, protože tomu nevěří,
neumějí věřit.
Co třeba -
zkusit různé druhy cvičení a potom si sami rozhodnout, jaké nám vyhovuje nebo
si jej dokonce seskládat a přizpůsobit si je tak pro sebe. Třeba přijdeme na
cvik, který nám nikdo nikde neukazoval a nám bezvadně vyhovuje.
Proč si číst návody na milování, když stačí, že
jsem otevření, uvolnění a dokážeme si hrát. Sami bychom potom mohli být autory
knih… Jiná kniha by nám potom posloužila jen jako inspirace.
Víte, čím si
zpestřit obyčejné, ničím nevzrušující žehlení? - Stačí jen dát si pár
kapek příjemného aromatického oleje do
žehličky, pustit si příjemnou hudbu a z nudného žehlení se rázem stane
relaxace… nebo si můžete pustit mluvené
slovo a zaposlouchat se do nápaditých scén oblíbené divadelní dvojice.
…
řídit nás uzavírají, vytvářejí neviditelné bariéry, vnitřní bariéry, určitou
tvrdost…
Jako by naše oči neviděli, uši neslyšeli, ruce necítili…
Odvádějí
naši pozornost pryč od nás, do okolí. Z vnitřku
k vnějšku.
Vždyť je všude spousty rad, návodů, knih… Proč
tedy hledat v sobě ?
A tak se
zamýšlím, jak naučit dnešního člověka
vnímat tajemno a magičnost života?
Jak mu „vysvětlit“ – a on potřebuje téměř vše
vysvětlovat – že vás pohled na vodní hladinu uklidňuje, že se vám chce
z ničeho nic běžet…jak je tajemné a kouzelné jít v noci na procházku,
tančit při úplňku nahý… Že je důležité naše nitro, stav našeho nitra, srdce,
duše…skrze které prožíváme život. Že zdrojem štěstí, zdraví a radosti není
vnější svět, ale ten vnitřní, který je stále s námi, takže můžeme být
šťastni kdykoli a kdekoli, jelikož nejsme odkázáni na svět vnější.
Sebe máme
stále s sebou.
Eliii
| Poslal | Vlákno |
|---|---|
| Ludek | Podáno: 23:35 20.4.2009 Aktualizace: 23:35 20.4.2009 |
  Registrován: 11.1.2005 Od: Příspěvků: 47 |
 |
|
| Poslal | Vlákno |
|---|---|
| Ludek | Podáno: 8:03 29.4.2009 Aktualizace: 8:05 29.4.2009 |
Registrován: 11.1.2005 Od: Příspěvků: 47 |
"Ten den jsem si uvědomil, že existuje skrytej svět a v něm neuvěřitelně laskavá síla, která chce, abych pochopil, že není žádný důvod se bát. Nikdy. Musím si to pamatovat. Na světě je tak moc krásy, že cítím, že už to neunesu
a moje srdce prostě pukne." (film - Americká krása) Uvědomuji si jak člověk touží po tom prožívat lásku, vnímat krásu, a přitom ho něco zastavuje, blokuje, něčeho se bojí. Co to je? Někdy jsem tak zrychlený a uspěchaný, že nedokážu vnímat nic, jen svoji únavu a všechno je mně jedno. Jindy vnímám věci zase tak, že vidím každý jednotlivý kousíček světa a dění, až se mi může hlava rozskočit.... .... (před pár lety)... Jednoho dne se to objeví. V Semilase na festivalu, sedím v šatně a proti mně sedí dva lidé - Muž a Žena - dívají se sobě do očí, drží se za ruce, jemně se hladí konečky prstů po tváři a po vlasech. Je to najednou jakoby tančili nějaký nádherný tanec. Žasnu nad tím a do očí se mi hrnou slzy. Uvědomuji si, že v té chvíli vidím LÁSKU. Za oběma je otevřené okno. Můj pohled se přesune do toho okna a tam vidím větev s listy a na těch listech se pomalu převalují kapky vody a pomalu sklouzávají po špičkách listů dolů. Někdy se zastaví a chvíli zůstanou a to se v nich pak odráží slunce. Jsem fascinován. Můj zrak se pojednou stává jakýmsi vnitřním fotoaparátem a má mysl zachycuje všechny ty obrazy a čas se zastavuje. Žasnu a nemohu tomu uvěřit. Cítím v sobě krásu, nevýslovné štěstí, klid a v očích mám slzy. Je to NĚCO a je to krásné. ZASTAVENÍ, SETKÁNÍ, SDÍLENÍ. Nic jsem nepřipravoval, nic nechystal, nic nechtěl - ono se to objevilo a já to dokázal zaznamenat.... .... Vidím ženu jak žehlí, jak maže chleba máslem, jak krájí brambory, vidím uklízečku jak krásně umývá podlahu v místnosti, vidím děti jak si hrají, vidím mlhu, kterou prosvítá bledý měsíc, vidím východ slunce, vidím stromy ohýbat se ve větru, vidím dva dědky jak popíjejí pivo, vidím vysoký most, vidím obraz, slyším hudbu, cítím vůně spadaného listí, hmatám hladkou jemnou kůži, vidím ženu jak se nade mnou sklání a hladí mě ....  |
|
|
| Poslal | Vlákno |
|---|---|
| AlSunKa | Podáno: 19:08 2.5.2009 Aktualizace: 19:09 2.5.2009 |
Registrován: 28.1.2005 Od: Příspěvků: 43 |
|
