Po posledním víkendu tantrické školy....
Posledním ?




Jsme jako ptáci co letí každý svou cestou.
Někteří letí proti, jiní stejnou cestou, ale jinou rychlostí.
To jsou ti které jen potkáváme, či spíše je jen míjíme.
Občas někteří letí stejným směrem a podobnou rychlostí.
Toť přátelé či chvilkové lásky.
Jednoho dne jednomu rychlost druhého přestane vyhovovat a nejde jinak než nechat druhého letět samotného.
Letět sám dává neskutečnou a neomezenou svobodu a krásu.
Jenže...
Ztráty a opouštění bližních někdy hodně bolí.
Ale bolí méně než nucené přizpůsobování se.
Je možné být svobodný a šťastný a přitom nebýt sám?


Je každého věc do jaké míry chce být svobodný podle své přirozenosti a na kolik mu stojí za to se přizpůsobovat někomu - něčemu.
Svoboda a samota jde někdy až moc blízko sebe.
Až to vypadá tak trochu jako synonyma.

"Toto je můj život... a jsem za něj zodpovědný!"