ženství i život se skládají z maličkostí. Ideály a představy jsou tak trošku berličky. Hledám v sobě ženu Bohyni za pomocí vhledů, fantazie za pomoci kurzů, ale přece musím vědět, že to je jen návod skutečnost je život.
Na druhou stranu od okamžiku kdy hledám, jsem se stala mnohem pozornější i k tomu co se děje venku, nejen jak se mění mé vnitřní nastavení.

Vlastně chci psát jenom nesmysly. Nechci psát nic o Bohyních a hledání. Ale o tom jak jsem jela na školení. Nepřipadáte si někdy nesmyslně?
Já nějak ano. Protože v neděli jsem měla odjet na třídenní školení. Podotýkám, že jsem si loni přivydělávala průvodcovstvím po Maďarských termálech, Španělsku, Itálii - tedy žádný dobrodružný počin, ale přece jen jsem zvládla grupu cizích lidí vodit v oblastech, kde jsem to neznala. I to, že jsem jezdila přes celou republiku radostně do Lažánek. A teď jsem téměř fňukala - co budu proboha dělat tři dny bez rodiny! Když jsem se osmělila jim to sdělit, nechápavě zírali, načež odbojná pubertální dcera pravila _jo měly bychom tě poslat do lázní na dva měsíce jako ty nás. A bylo vykydáno, měla jsem ještě balvan viny - k tomu nepochopitelnému smutku.
Dost často přemýšlím, proč se z ničeho nic vynoří z hlubin strachy a emoce které jsou absolutně neadekvátní. Ale jsou tu. Musím je přijmout - ostatně co jiného s nimi že?

Už ráno jsem pookřála, že mohu hurá jet pryč - nemusím do práce a mám čas jenom pro sebe.
Tam jsem byly čtyři, naprosto si cizí ženy. Byly o něco starší než já - nad čtyřicet. Víte co mne překvapilo? Naprostá banalita. Vždy se jedna zvedla, došla pro vodu a uvařila ostatním kafe - s donáškou a servisem. Další bez říkání umyla nádobí, uklidila. Já tantrická žena zírala. Protože "posloužit" někomu je ryze žensko- bohyňská vlastnost. Fakt.Jenomže to je ten vtip - my si Bohyni představujeme- no jako Bohyni.
Nezírala jsem dlouho a zapojila jsem se. V jediném okamžiku jsem poněkud vyklouzla z role Bohyně, když jsem napodruhé zvládla školiteli dát jednu kostku cukru, ale sdělil mi, že jeho asistentka mu kávu zamíchá a poté i vyndá lžičku. Když mne po chvilce uklidňoval - "nebojte to se rychle naučíte" nemohla jsem si odpustit poznámku "Myslíte vařit kafe nebo nový program?".

Je to o tom. O maličkostech. Mimochodem školitel je totální vejtaha, na druhou stranu nám rozdal telefon a mail - máme mu kdykoliv zavolat. A já vím, že můžeme - a on pomůže - i když už samozřejmě nemusí.
V tomhle jednoduchém případu, by Bohyně věděla, že je to jenom ješitný chlap a možná by mu příště tu lžičku vyndala - a s úsměvem. .

Co bylo naprosto neuvěřitelně pro mě? Že jsem spontáně zvládla kontakt s cizími ženami - okamžitě a bez předchozího posuzování - a myslím si že díky tomu jsem objevila jak každá jedna byla výjimečná. Není to pro mne až tak lehké Vám to tady psát, protože
teorie a praxe jsou naprosto odlišné věci. Vím plno věcí co bych měla....a přesně vím co ještě neumím. Ale paradoxně jsem si najednou uvědomila o co jsem bohatější když jsem je mohla poslouchat bez vnitřního škatulkování. Jedna líčila jak jezdí na motorce s přítelem po celé Evropě. Jaká je to svoboda. Také jsem si vyslechla o kamarádce, která si přivydělává prostitucí. Dřív bych okamžitě ztuhla a instinktivně se odtáhla i od téhle ženy. Teď najednou vím, že muži zaplatí za desetiminutový sex se starší ženou kolem padesáti - a hlavně při tom jde o to, aby ho vyslechla. Jsou velmi často mladší - potřebují maminku. Je to sice smutné - ale je to tak.

Bylo mi super s naprosto cizími ženami. Byly jsme v kině, spolu jsme se školily a povídaly. Nic víc a přitom to bylo velmi hezké. A jak tak povídaly uvědomila jsem si, že k tomu aby dozrály potřebovaly čas. Ony i já - pokud tedy "zraji".
-----------------------------------

Na rodinných konstelacích jsem byla asi třikrát. Poprvé jsem asi během deseti minut řešila svoji rodnou rodinu - potom vždy jenom jako "hráč". Víte co mi ale napadlo že chci napsat? Hrála jsem jednou maminku - holčině se skly v brýlích jako popelníky.
Mladá žena se mi skutečně nemohla podívat do očí - opravdu měla s maminkou nějaký problém - já jsem cítila ale tak nesmírnou všeodpouštějící lásku že jsem tím byla dokonale obohacená. A pochopila jsem, že to co jsem cítila bylo to pravé - co má každá žena ke svému dítěti - jenom to sem tam neukáže ba ani sama nevidí- ale vždy je to jenom její bolest co to zakrývá. Ten ženský princip ve mně pořád říkal "cokoliv co jsi kdy udělala jsem ti dávno odpustila, není nic co bych ti neodpustila".

--------------------------------------------

Každá žena chce najít cestu ke své mamince. Pokud je ta cesta zanesená, potom vždy jenom smutky a bolestí. Nemyslím si, že jen tak pro nic za nic by žena opovrhovala svojí maminkou v domácnosti. Opovrhuje a bojuje, protože je to snazší než smutek, vztek, vina..... Znám plno případů kdy celá rodina jezdí k mamince nebo k babičce div ne s kastrůlky - a vozí si domů dobroty - protože marná sláva jídlo uvařené s láskou je jaksi mhohem chutnější. Nevnímáte že domácí jídla jsou teď naprosto in?

Jsou miliony pravidel - co bycom měli dělat, cítit jací být. Seru na to. Buď jsem taková, že nemám problém být ženou par exellance a s láskou cizímu chlapovi posloužím (nebo svému) nebo ne. Protože kdybych to opravdu neudělala s tou přirozeností, tak by se mi to určitě někam vrazilo. Proto si myslím, že to nechám na přírodě - a budu doufat, že mě povede správnou cestou.

Fakt si myslím že pravidla a návody nás spíš matou a nutí se vinit.

Kdysi jsem četla, že člověk dospěje až v okamžiku, kdy najde cestu ke svým rodičům. Pochopila jsem, že je to proces. Někdo to má snazší - dojde rychleji.....Ale v zásadě je to správné vždy tak jak to je.....

Víte co mi ale mrzí - chtěla bych zprostředkovat všem tu energii nebo to poselství, které jsem kdysi cítila k cizí holčině (vydává knihy v knihovně a vždy jí v duchu pohladím - ona to už určitě neví). Ostatně i díky tomuto zážitku jsem si odpustila plno svých vin vůči svým dětem - ovšem nefunguje to vždy - viz začátek ....

Hm jdu vyhrabat ženský princip a tedy udělat večeři....
z