Facka přiletí vždy v tu správnou chvíli.
A je jedno čí ta ruka a dlaň je a jestli to bylo úmyslně a nebo ne.............

Na letošních mysteriích bylo možno zažít No dimension hned dvakrát a oboje výživné až až.
První shodou okolností jsem byl požádán o vysvětlení a vedení této meditace.
SamVado by asi měl radost. Nikdy před tím jsem neviděl meditaci v které by bylo tolik radosti
a hravosti. Až to vypadalo že se celá technika rozpadne a ztratí v chaosu. Neztratila...

Při opakování meditace téměř na konci Mysterek se to stalo...
Při víření, při hodně rychlém víření najednou z ničeho nic přiletěla facka.
A ne hned ledajaká. Plesklo to jak to nádherně sedlo.
A jak říká klasik.... mě se v hlavě rozsvítilo.

Facka přiletí vždy v tu správnou chvíli.
A je jedno čí ta ruka a dlaň je a jestli to bylo úmyslně a nebo ne.

Už delší dobu jsem si všiml jednoho zajimavého úkazu.
Totiž že "reálné" počasí je přímo závislé na mém "vnitřním"počasí.
Že když mě je hodně špatně uvnitř tak že i to počasí za nic nestojí.
A když je mi nádherně tak i to počasí je mi příjemně nakloněno.
Teď si možná řeknete že jsem se asi dočista zcvokl ... asi ano.. hurááá!!!
Když si uvědomím kolik informací a impulzů k nám v každou vteřinu přijde.
A jak jen mizivé procento proleze přes různé filtry až do mozku a ten to také přefiltuje
a nějakým způsobem zanalyzuje k nepoznání...

... vnější počasí jen odráží to vnitřní.
Vše co se děje navenek se už před tím stalo uvnitř.
Uvnitř se ukrývá ten "film života" a venku je to plátno na který ten film promítán.
Vše je uvnitř... venku pouze obraz.
Jakákoliv bolest, strach, zranění či závislost uvnitř si najde odpovídající "reálný" obraz venku.
Každý človíček na mysterkách pro mě znamenal jakýsi zrcadlo. Na třicet zrcadel ve kterých se měnil obraz podle toho co se dělo uvnitř .... uvnitř mě
Nelze se divit že se mi situace opakují, když to je všechno ve mě a já se neměním.
Stejné situace.. stejné vztahy... stejné závislosti... stejné prušvihy. Dokola...
Nebo se měním a vše je najednou jinak.
Zrcadla se natáčí a obraz v nich je jiný.


Páteční noci nad ránem jsem si povídal v čajovně s maminkou Aničky která přijela na navazující reiki..
Říkala mi že si je jistá že budu jednou šťastný..
............. "Ale Sašo .. já už šťastný přeci jsem..."
To moje štěstí v tu chvíli bylo a vlastně je nezávislý na vás, na Lažánkách,.. na čemkoliv....
Snad poprvé v životě.
Je mi s vámi dobře, mám vás moc rád a hodně vděčnosti za vše..... ale ke svému štěstí už vás nepotřebuji .....
Občas se objeví teď smutek .. ale jámy přestali být jámami a změnili se v údolí a kopce ...bez potřeby se stále z něčeho vyhrabávat
Tož hezkou cestu poutníci životem... a někde v čase na viděnou