Musím sdílet. Smrt je ted všude kolem mne. Včera v noci umřelo koťátko, které jsem milovala. Spadlo ze střechy. Viděla jsem , když mu píchli poslední injekci. Vzalo mne to dost. Předtím redaktorka časopisu, pro který píšu. Předtím kamárádův otec. Anička....stále a stále se to mystérium zjevuje. A předtím všechny ty naše rozhovory o smrti na sugamě...

Je mi smutno. To kotátko mi chybí. Je mi smutno, protože smrt je neodvratná. Nejhorší je, že bere ty co milujeme, na které jsme si zvykli, kteří dělají náš život krásnějším, láskyplnějším, štastnějším.

Smrt je opravdové mystérium. Bereme život tak lineárně, tak racionálně. Jsme zápaďané. Přesto se mi zjevuje jako podivné fluidum, kdesi za hranicí bytí.

Je mi smutno, že už tu to kotě neběhá.
Kolikrát v životě mi ještě bude takto smutno?
Asi hodně, že ?
Děkuji