Kolem je veliká chudoba, ale ne zoufalství. Poznávám žebráky, kteří žebrají jen očima, vidím madony, které jen stojí a drží své dítě a jsou při tom důstojné. Jsem v jiné kultuře, ale přesto mám pocit, že toto všechno už znám. Nechávám se unášet davem úzkýma uličkama a cítím se v bezpečí...

Ganga – první setkání – velká, ale prudká řeka. Nazývaná Matkou, milovaná. Kolem řeky je plno lidí, chudí jsou vidět víc než ti bohatí. Využívají řeku, myjí se v ní, mají nádobí, odhazují nepotřebné do jejího proudu, pijí ji. A řeka to všechno unese, zůstává čistá a životodárná. Kolem je veliká chudoba, ale ne zoufalství. Poznávám žebráky, kteří žebrají jen očima, vidím madony, které jen stojí a drží své dítě a jsou při tom důstojné.
Jsem v jiné kultuře, ale přesto mám pocit, že toto všechno už znám. Nechávám se unášet davem úzkýma uličkama a cítím se v bezpečí. Pocit bezpečí mám i v sobě a s další poutí proti proudu řeky i času si víc a víc uvědomuji začátek, ale i konec pouti.
Získávám nové jméno a zároveň si uvědomuji i to, že nevyužívám své jméno původní. Vidím před sebou další cestu a už se na ni moc těším a vím, že využiji proudu řeky, za kterou jsem se vydala tak daleko.
…
Noc, plno lidí. Provoz jako ve dne. Světla a rachot. Chlad v autobuse, horko venku. Lidé ležící na nejnemožnějších místech. Pronikavý smrad moči a výkalů. Únava a lehký spánek v ochranném kruhu. Pozorující oči všude kolem. Chlad vlaku, semknutý výstup z nádraží. Nabízející se řidiči rikší, úprk mezi stánky, střídající se barvy a zvuky, euforie. Ano, připadám si jako ve filmu, který už znám a viděla jsem ho stokrát. Veliká Ganga. Kovová brána, azyl, bezpečí. Zvuky zvenku.
Haridwar – doprava, splynutí, lidé, nuzáci, slamy, hráz – velké WC. Sváteční pocit v róbě, plynutí v čase a na cestě. Prudký proud řeky.
Slavnost Arati – extatické vyvolávání výběrčího, světla, hudba, závodící květinové lodičky. Přání. Peřeje a zhasnutí. Uklidnění, pohoštění. Krásný úsměv kluka nesoucího čají. Chlad od řeky, teplo v žaludku. Večeře na podlaze, první indické sousto. Nenasytnost. Hřejivý pocit. Lidská soudržnost a blízkost.
Chrám v ašrámu, domácí modlitebna, obrazy učitelů. Mantry, osamocené ženy. Monotónnost zpěvu. Hluboké splynutí. Obdarovávání. Pytel rýže. Oranžová. Staré ruce. Každý den stejný pro osamělé.
Džungle – zostření smyslů. Postoj stopaře. Stopy tygrů, sloní upomínky. Oloupané větve. Západ slunce nad řekou. Východ slunce nad horami. Čekání na světlo. Ticho. Očekávání. Šramot. Pozornost. Vaření oběda. Setkání s lidmi. Opičí láska. Hrdý jelen na mělčině, uprostřed řeky. Útěk proti proudu. Večer africký. Ráno – kanada. Vůně koření. Konopí. Hůl v rukou hlídače. Přijetí trestu. Cesta přes řečiště. Nahnutá rikša. Pávi ve volné přírodě. Příchod mezi borovice na břehu řeky. Vyznačení kruhu života. Zvuk bubínku. Tanec v kruhu. Víříme prach, cítím ho v puse. Cítím se volně a mám pocit hluboké příslušnosti k přírodě i skupině. Přeji si nové jméno, mám narozeniny, cítím, že něco nového pro mě začíná. Dostávám jméno Ma Prem Sarita. Líbí se mi a zároveň si uvědomuji, že své dosavadní jméno nevyužívám. Dostala jsem od matky jméno vznešené a vzápětí mě každý znal pod jménem, které zní tak nějak šaškovsky.