Tato krásná slova dokáži již říci mnoha lidem, myslím si, že již vím co znamenají a myslel jsem si, že je to to nejhezčí, co mohu k někomu cítit, co mohu někomu říci.

Mám Tě rád.

Tato krásná slova dokáži již říci mnoha lidem, myslím si, že již vím co znamenají a myslel jsem si, že je to to nejhezčí, co mohu k někomu cítit, co mohu někomu říci. V průběhu Transformační školy Reiki jsem však musel tento názor již 2x opravit. Na druhém víkendu této školy jsem po jednom cvičení uviděl něco nádherného. Na zemi leželo do klubíčka schoulené nádherné stvoření a odpočívalo. Vyjela ze mne myšlenka Mám Tě rád. Bylo to tak zvláštně silné, ne tak jako obvykle. Nějakým způsobem mi odpověděla a mě napadla další myšlenka – Chci s Tebou žít. Pochopil jsem ten propastný rozdíl mezi těmito pocity. Po návratu domů to ve mně stále znělo. Došlo mi, že toto se již opravdu nedá říci každému. Je to vyšší stav citu? Nevím. Nějak mi to nehrálo. Při cestě do Lažánek na poslední víkend jsem jel o den dříve abych mohl cestou navštívit jednu rodinu. Najednou jsme byli sami a zaslechl jsem to známé - Chtěla bych s Tebou žít. Před dvěma lety bych za to dal cokoliv. Zeptal jsem se proč mi to říká, když to nejde. Byl to jen povzdech, přání, které bylo předem odsouzené k zániku. Není to ta správná věta. Přesto jsme kamarádi. A co mi daly Lažánky? Opět krásná shledání, nádherné prožitky, záchvaty smíchu a najednou průzračně čistá myšlenka, láska nic nechce, láska dává - Chceš se mnou žít? To je asi ta správná věta. Až najdu nějakého človíčka a tuto větu mu dokáži říci, mám vyhráno (sám nad sebou).

Jak dlouho asi toto poznání vydrží?