Nasedame do riksi a trada do nocniho mesta. Riksak to jako obvykle zkousi. Po pul hodine zastavuje u nejakeho parkoviste a tvrdi nam, ze centrum je uzavrene a nemuze jet dale.

Rikam si, jak mi ta cesta pekne ubiha. Letet pres Moskvu, ze
je vyhodne, nebot se clovek priblizi tri hodiny Dalnemu Vychodu, a pak uz jen
supky dupky sest hodin do hlavniho to mesta Indie!


Jak si tak lebedim a pochvaluji cestu,
vznika prvni zadrhel. Batohy se zdrzeli v Moskve a tak se okolo treti rano
ocitam bez niceho na rozlehlem letisti. Nejsem sama, je nas pet Cechu!

Povestna indicka masinerie nas necha pobihat
po letisti a sbitrat nesmyslna razitka o tom, ze se nam nekde behem letu
ztratily batoziny.

Nijak mne to nevyvadi
z miry [ na rozdil od mych krajanu, kteri jsou v Indii poprve a nejsou zvykli na
takovy beh udalosti...].

Nasedame do
riksi a trada do nocniho mesta. Riksak to jako obvykle zkousi. Po pul hodine
zastavuje u nejakeho parkoviste a tvrdi nam, ze centrum je uzavrene a nemuze jet
dale.

Lehce se mu smeji a rikam, ze Indii
znam a tak at pokracuje, ze nas v hotelu ocekavaji [ coz neni pravda] a at
neexistujici objizku objede. Pak nam tvrdi, ze hotel vyhorel a nakonec, ze nas
prece nemuze nechat samotne uprostred prazdnych ulic, ze je to tu velice
nebezpecne. { coz vubec neni pravda}

Nakonec asi o pul ctvrte rano si konecne s mymi novymi znamymi
davame trochu Finlandia vodky z bezcelne zony { to jedine co v podstate mame u
sebe}, stojime pred hotelem v prazdne ulici a klabosime. U nas v Praze je teprve
neco po pulnoci a tak nam to ani nepripada, ze jsme nekolik tisic kilometru od
domova.

Cele dalsi rano a odpoledne se
prodiram indickou nesmyslnou masinerii na nadrazi a objednavam listky a
zajistuji hotely a odolavam nesnesitelnemu horku a vlhkosti.


Indie je hlucna, tepla,
chaoticka.
Najednou lituji, ze nemam pul roku svobodneho casu
abych se mohla rozjet v ustrety teto rozlehle zeme a objevovat starobyle chramy
a mesta. Najednou mne popadla cestovatelska manie a ma duse se touzi rozjet
vstric neznamemu casu a prostoru. No nic...

Za chvili nasedam do nocniho Expresu a vyrazim do podhuri
Himalaji, doufam, ze mne tam brzy dostihnou me batohy, plne dobrutek jako je
slivovice na dezinfekci, zubniho kartacku a cisteho trika!!