Tak jsem zase byl na tantře. A znovu jsem mohl prožít spoustu emocí. Pokusím se je vám předat, i když vím, že pro ty z Vás, co to nezažili, bude těžké se do nich vžít.


Prolog
Asi před dvěma měsíci jsem se dostal do zajímavého stavu. Začal jsem mít pocit, že musím zpřetrhat všechny vazby z minula, že se musím odpoutat od od všech ex......, abych se mohl očistit, abych se mohl připravit na příští vztah. Trvalo mi to asi měsíc, než jsem se k tomu odhodlal, přece jen mám určité potřeby a tak rozhodování nebylo z nejjednodušších. Zároveň s tím jsem si ale uvědomil tvrdost mého nitra. Celkový stav byl v pohodě, vnitřní pocit štěstí, světla, ze kterého jsem byl jen tu a tam vyhozen do stavu naštvanosti, obvykle kvůli práci, který se ale velice brzy srovnal zpět do hladiny štěstí. Vypadá to jako ideální stav.....ale když vám v náručí pláče žena a s vámi to neudělá vůbec nic, žádný záchvěv soucitu, lítosti, i když víte, že vy jste objektem jejího smutku.....oproti svým dřívějším názorům si myslím, že to není úplně dobře. Ne na mé duchovní úrovni. A tak jsem nasadil, asi po půl roce a s mírnými obavami, jaguáří jaspis na svou hruď. Kámen, který mě provázel v období mých největších emociálních výkyvů.... To je totiž jeho úloha – budit emoce, soucit.
A teď vyrazil jsem na Sangria party, natěšený na své přátele, na lidi, se kterými jsem loni strávil nádherné tantrické léto, na večery při vodní dýmce, na diskotéku....však víte

Epizoda 1.
Páteční pozdní odpoledne. Sedím na terase, kouřím dýmku, užívám si nádherný slunečný den, když tu najednou přijde kamarádka a říká: „maitrejo, víš, že je tady K.?“. V tu ránu přišel Strach. Přijel s ní i On? Seděl jsem jak opařený, rozhodoval se, jak k dané situaci přistoupím..... a nakonec jsem vstal a vydal se strachu vstříc. Šel jsem za Ní. Přijela sama a my jsme spolu mohli strávit čas jako dobří přátelé

Epizoda 2.
Sobotní dopolední technika. Byl mezi námi kluk na vozíku, M., téměř nepohyblivý. Igi se rozhodl udělat z něj centrum šamanské techniky. Rytmické skákání, volání mantry, společně s lidmi okolo, kteří dělali totéž.....začal jsem cítit mráz po těle, začalo se mi rozplývat okolí, nakonec nebylo nic než zvuk, rytmus.....trans. „Rozeběhněte se po okolí, něco malého najděte jako dar a přineste to M.“ Vytvořili jsme totem. M. měl v náručí kousky dřeva, různě zastrčené květiny, spoustu dalších věcí.....když tu, jako poslední, zatímco my ostatní jsme seděli a vnímali obraz, symbol, cosi posvátného, přistoupil O., v ruce držel banán a nesl ho jako dar na náš oltář. Uvědomil jsem si, kolik úsilí ho muselo stát, jako zrakově postiženému, dojít do sklepa, najít ho a přinést. A uvědomil jsem si Symbol. Jeden postižený, který se může hýbat, dává Dar druhému postiženému, který nemůže. A do mého srdce vstoupilo Dojetí. Seděli jsme, vnímali....mně začaly téct slzy....a tu náhle mé tělo vstalo, obešlo všechny sedící, přisedlo si za K., položilo ruce na její bříško, hlavu položilo na její záda a plakalo. V tu chvíli přišlo Smíření. Přijal jsem Ji, její stav, její děťátko, jejího muže. A teď, zpětně, už vím, že v té chvíli ustoupila tvrdost vůči ženám, že už jsem opět připraven nechat vstoupit Někoho do mého srdce. Že, i když jsem byl přesvědčený, že Ji už mám vyřešenou, až do soboty tomu tak nebylo.

Epizoda 3.
Sangria party. Vcházíme do meditárny a vidím na zemi vytvořené hlediště z polštářků. Proboha, divadlo, to snad ne!!! Hledám ironický úšklebek na tváři A., která nás vítala, něco ve stylu „tak jsme tě přece jenom dostali na divadlo, co?“. Usedám, poněkud zklamán, připraven na obrovskou nudu, koukám, kolik mám kolem místa, to až budu usínat, abych si mohl lehnout. Otevírají se dveře. Vchází stará, černě oděná osoba, ohnutá, na nohách důchodky a na zádech vleče kříž. Ježíš nese svůj kříž na místo své popravy. Dívám se jako v transu, nemůžu odtrhnout zrak od obrazu, cítím onu obrovskou tíhu, kterou ona postava nese. Fascinace. Postava na jevišti nese celou tíhu života, obrovská trápení.....Odkládá kříž, začíná se narovnávat, postupně odhazuje černý oděv, přejímá jiné barvy, mládne. Ze stáří do mládí, z tíhy, bezmoci, do štěstí a nevinnosti. Symbol odhození všech těch bolestí, křivd, co si v průběhu života nakládáme na svá bedra, a když si už na břemeno zvykneme, přihodíme další, a další..... Znamení, že to jde, že to musí jít. A také pochopení, že Ona ve svých hrách vyjadřuje totéž, co já svým psaním. Vyjadřuje kus sebe, své emoce, svůj život. Že by pochopení herecké profese?

Epizoda 4.
Sangria party. Hra na sváděnou. Ženy mají zavázané oči.....vybírám si jednu, kterou dobře znám, ženu zralou, životem protřelou a tu náhle za ní vidím obraz nevinnosti. Dívka, dlouhé blond vlasy, dlouhé bílé šaty....bázlivě přistupuji, beru ji za ruku a odvádím si obě. Obrovský kontrast, dvě ženy, každá úplně jiná. Výzva. Jak zvládnu přistoupit k oběma tak, abych mohl dát to, co potřebují, aby se jim to líbilo, aby se to Mně líbilo.....Cosi ve mně odhodilo Trému, stalo se malým, hrajícím si dítětem, vkládalo kousky ovoce do jejich úst......první žena se stává dračicí......druhá žena se stává dračicí.....Ano, to je ono, neřešit, odhodit mužské Ego, hrát si, nevinně, jako malé dítě.

Epizoda 5.
Nedělní večer. Začátek mysterií. Posezení s tantrickými mistry. „Nyní se rozejděte po centru, podívejte se, kde máte všechny své věci, připravte se, budeme dělat techniku ve slepotě a tichu. Sejdeme se za půl hodiny, přineste si šátky.“ Udeřila hodina H. Chodím s šátkem přes oči po čajovně, v sobě vidím její obraz, nahmatávám věci okolo, potkávám se s jinými bloudícími.....nádherné, zábavné, citím Veselost. Pak asi půl hodiny hledám cestu ke svému stanu.....mezitím jsem možná sedmkrát nalezl budovu centra....no, nakonec se povedlo. Druhý den ráno si krásně užívám, při zadání úkolu „zameť meditárnu“ řeším, kam si odložím smetáček a lopatku, abych pak mohl zamést hromádku bordelu....a jak ji vlastně najdu. Pak mi došlo, že ať se budu snažit sebevíc, hromádku nevytvořím....a dochází mi, jak mé myšlení jede v zažitých stereotypech.....

Epizoda 6.
V dopolední technice vypadávám ze sebe. Celé zvnitřnění, které jsem prožíval, bylo jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Padám do Letargie. „Program za deset minut“. Jdu na program. „Tančete“. Tančím. „Plazte se po zemi“. Plazím se. „Další program za dvě hodiny“. Ležím a čekám. Dvě hodiny. „Sáhni rukou do septiku a vytáhni h....“. Udělal bych to, kdyby takový příkaz přišel. Náhle se objeví Vzdor. Přece jsem nepřijel do Lažánek kvůli tomuto!!! Já si chci zajít vykoupat se do lomu. Chci si dát dýmku s přáteli. Chci si zazpívat. Chci vidět slunce, modrou oblohu, hvězdy!!!! Ale nemohu vystoupit, rebelovat, Igi souhlasil s tím, že tu zůstanu jen tři dny, když už mi víc šéf kvůli práci nedovolil. Nemohu se postavit proti, nechci, aby litoval, že mně tu nechal. Nesu svůj kříž dál. Tohle ne, jestli to večer neukončí, ráno za svítání balím stan a jedu do práce!!! Neukončil. Jdu za Igim a povídám si s ním o svém stavu. O tom, jak moc mi to připomíná mé dětství. Mé manželství. Omezování. Nedostatek svobody. Nemožnost Volby. Letargie. Únik do her. Třeba 16 hodin u počítačové hry, protože to bylo jediné, kde jsem si mohl svou postavu řídit, jak jsem chtěl a nikdo mi do toho nemohl mluvit.... A pak sedím pod hvězdami na terase, kouřím dýmku, dívám se, jak kouř stoupá a zakrývá rameno Mléčné dráhy a cítím opět Štěstí. Štěstí z nově nabyté svobody, štěstí z odhození břemene.

Epizoda 7.
Tento den proběhlo několik technik, které působily někde hluboko uvnitř mě, zasahovaly mě......a přišla půlnoc, pár minut po konci poslední techniky. Ležím v čajovně, kouřím dýmku, když tu náhle přistoupila ona panenská dívka z Epizody 4 a lehla si ke mě. Po dvou dnech, kdy se mi vyhýbala, držela si odstup.....veliké Překvapení. Jsme v obětí, v rozhovoru, ve vzájemném vnímání a porozumění několik hodin a já náhle cítím, že tuto noc nechci spát sám, že potřebuju po dlouhé době usínat a budit se v obětí s někým.....No jo, ale co když si vysvětlí můj návrh tak, že se s ní chci vyspat? To nechci!!! „Mohu se tě na něco zeptat?“ „Ano“. „Pokud bych tě pozval spát k sobě, očekávala bys ode mně něco?“. „Neočekávala. A ty ode mně?“. „Také ne“. A usínal jsem v obětí, Šťastný z blízkosti druhého člověka. A ráno, po probuzení, jsem věděl, že mě Ona uvnitř zasáhla, že Něco cítím. A tak přišel Smutek. Máme to k sobě 300 kilometrů, to znamená, že nejrozumější je zapomenout. Ale cítím, to je to důležité!!!

Epizoda 8.
Můj poslední den v Laž., ranní dynamička. Jdu na ni s tím, že ji v tuto chvíli nepotřebuju, že jsem v pohodě. A taky to tak je. Dýchám naplno. Začne katarzní část..... a....nic. Stojím, usmívám se, poslouchám ten rachot okolo.....pak přijde cosi, co nedokážu popsat, ani pojmenovat. Prostě Cosi cítím....to cosi stahuje mé nitro dolů.....a náhle se ve mně ozve „Křič!!!“. Tak ŘVU. Potřetí, počtvrté. Náhle mi na temeni hlavy začíná tepat, jako by desítky prstů proklepávaly to místo..... a tělo se sesouvá k zemi, v totální neschopnosti pohybu a ležím....ležím.....A vím, že už tento den nemohu jít do dalších technik, rozhodně ne do tak hlubokých technik, jako byly den předem. Oproti plánu, kdy jsem chtěl odjet až po odpolední technice, odjíždím po pracovce. Bez rozloučení s přáteli....tak to Igi chtěl, abych co nejméně narušil energii skupiny. Prvních možná dvacet minut neřídím já, řídí automat ve mně, zatímco já se toulám kdesi v sobě, ve svých myšlenkách, emocích. Řekl jsem si, že pojedu rovnou do práce, abych věděl, kolik práce na mně čeká, abych se připravil – právě kvůli množství práce mi šéf nedovolil zůstat v Laž. týden..... jen 3 dny s tím, že pokud to bude nutné, zůstanu v práci i o víkendu. Sedám k počítači a NIC. Ono se vůbec netestovalo, jel jsem do práce zbytečně!!!!! Mohl jsem zůstat. Totální Nasranost postupem času přechází v Rezignaci a Smíření, to když jsem pochopil, proč jsem tuto zkušenost musel prožít.

Rozuzlení
Jsem v práci. Zpět v procesu, v pravidelnosti, ve všedním životě. Stýská se mi po lidech, se kterými jsem toto prožíval. A sice mi není úplně dobře, ale Přijímám to, co mi život v těchto dnech přinesl. Ať to krásné, nebo to méně krásné.

maitreja