Znovuzrozený příběh ženství
Skončil 2.stupeň Tantry jogy a Já mám touhu napsat tento příběh.Příběh mého znovuzrozeného ženství.Když jsem před třemi lety objevila své tělo a začalo ho milovat,časem se měnilo ve schránku,která byla prázdná.Tolik to bolelo,pročpak je mé tělo prázdné a neživé ptám se,proč?

Co je to život?Co je žena?Mé tělo je ženské,ale uvnitř?Co je tam?bylo mi do pláče.

Po čase pozorování mé vnitřní stránky přicházím na to,že ve většině chování si připadám jako muž,tak to už je zpofalství!Ale,ale...i když je tam stránka mužská,je tam život,už není prázdno,cítím radost.Radost mě přivádí k myšlence najít svou vnitřní ženu.V té době potkávám Moniku Sičovou,která učí Tantra jogu pro ženy.Na první víkend nejedu,jelikož mám problém se zuby,jak zajímavé..

Na druhém se cítím skvělě,tolik žen okolo mne,tolik jemné energie a žádný muž?dokonalé,naprosto si to užívám.Učíme se dechové cvičení s pohyby pánví.Je to pro mne dost nepřirozené,cítím ale teplo,uvolnění,jako by z mého těla vytékalo teplo,není jen uvnitř,vychází i ven.Poprvé zažívám pocit volnosti,uvolnění,pláču a vůbec nevím proč,jen ten pocit,jemný a zároveň silný.Jedu domů plná toho všeho,plná té nádhery.Na třetím víkendu máme mít zasvěcení a mám i narozeniny,cítím to jako něco vyjímečného.

Yase samé ženy,úžasný pocit,úžasná energie,plavu v ní jako v řece naděje.Některé prvky Tantra jogy jsou ovšem velmi náročné,tělo mám celé rozbolavělé,ale co bych pro svou vnitřní ženu neudělala že?Večer máme zasvecení.Monika připravila meditárnu velmi slavnostně,má bílé šaty a vypadá nádherně.Zní hudba a při každém cinknutí je nad každou vykonán zasvěcovací rituál,sedím a myslím na to,že otevírám příběh ženství a po tváři mi stékají slzy.

Do mého těla vstupuje nový život,zítra mám narozeniny a vím že nejkrásnější dárek jsem již dostala.Máme tady Nový rok a začíná 2.stupň.a opět přijíždí stejné tváře,vždy se na ně moc těším.Doplňují se i další další ženy,ale jako by ta chvilka,kterou je znám nestačila proto abych....nevím, je to prostě jiné.Zase provádímwe dechové cvičení,nové asány.Doma cvičím celý mateřský okruh,ze začátku se soustředím na stahování pánevního dna a zapomínám na ruce,pak se zase soustředím na ruce a zapomínám na pánevní dno.Je to lopota.Po čase to jde vše současně a začíná se mi to líbit.I když Monika říkala,že je lepší si při tom hudbu nepouštět,raději si ji pouštím.Cvičení bez hudby bylo divmé a celý den jsem měla pocit,že jsem na jíné planetě,asi ještě nejsem připravena.Po delším čase je každý den cvičení jiné.Někdy mám naprosté záchvaty smíchu,jindy zase pláče,vzteku,třesu celého těla.

U pohledu do vesmíru zaáchvaty kašle a dávení.Teď to přechází od hřmotného křiku při každém uvolnění a ž do úplného ticha při každé asáně a to ticho se mi moc líbí.Žena je moc krásná bytost.Je tady závěrečný víkend,vše je tak nové,v mém životě se tolik změnilo.Při kundaliny meditaci,kdy je fáze tance,vidím před sebou sebe samu.Tančím sama se sebou,jako bych viděla obraz v zrcadle,je to tak reálné.Držíme se za ruce,nemůžu uvěřit,že jsem tak krásná,ty ladné pohyby,jsou opravdu mé?jemnost,je tady,tolik jsem po ní toužila,úsměv,celá tvář se na mě směje,cítím lásku,lásku sama k sobě,jsem jí plná.Při klidné části ke mě přichází osoba,jako by to byl zástupce mé práce,bere mé ruce do svých a pevně je drží.Cítím tu pevnost tak silně,mám touhu se opřít,opírám se ,Já nepadám.Okolo nás se lehce omotává závoj,jsou to peníze,taková ozdoba.

Potkala mě má vysněná touha,i když jen v meditaci,Já za ten pocit moc děkuji,děkuji,že jsem ho mohla prožít.tu noc spím nezvykle dobře a tvrdě,žádný sen,jen tichý a příjemný spánek.Ráno procitám jako Šípková Růženka,která spala sto let.Začíná Dynamička,dýchání mě zavádí do stavu,kdy strácím půdu pod nohama,je to nezvykle silné,tělo dýchá,hýbe se,úplně strácím kontrolu,bojím se.Jako by mé tělo shazovalo mysl,cítím svobodu a strach.Slyším křik,předkláním se a zvracím,dávím se,vydáván velmi nelibé zvuky,jem doufám,že nevrhnu doopravdy,je to šílené.Cítím tlak v podbřišku,chci to zastavit,chci od toho utéct,ale jako bych byla divák,který nemá tu moc to změnit.Slyším se jak řvu,tlak v podbřišku roste,nutí mě roztahovat nohy a jít víc do podřepu.

Tlak začíná být nesnesitelný,mám pocit,že mě to roztrhá.Pane bože,vždyť Já rodím,řvu ještě víc.Najednou tlak povolil,dívám se dolů a nic nevidím.Propadám naprostému zoufalství,tělo se zmítá v jakési křeči,máchám rukama a náhle se dotýkám zdi,která se hned mění v kůru stromu,zarývám do ní své nehty,jako bych chtěla vic cítitbolest fyzickou,než vnitřní ta je nesnesitelná,propadám tomu šílenství.....v mém nářku slyším hlásek,není to můj,kdo je tady?pomalu se otáčím a vidím dítě,miminko,leží tam tak samo,je tak zranitelné.Klekám si k němu a beru ho do náručí,dívá se na mne a usmívá se,věří mi.Lehám si a dítě k sobě přivinu.

Jsem naprosto vyčerpaná,cítím však lásku,radost,štěstí.Mé dítě je tady,je v mé náruči.Když o tom vyprávím u snídaně,uvědomuji si,že jsem porodila sama sebe.Jsem to Já kdo se narodil.Jako by začínal nový život,ženský život,právě jsem poznala svou vnitřní ženu.