"Vydali jsme se do nitra asijských pouští a měli jsme sebou jen jediného spojence-odvahu. Vše ostatní bylo proti nám: příroda, lidé. Šli jsme po písečných přesypech v Ala-šanu a Tarimu, přes cajdamské a tibetské močály, vystupovali jsme na obrovské pohoří, jimiž vedou průsmyky v nadoblačné výšce. Po dva roky jsme žili jako divoši pod širým nebem, ve stanech a jurtách, snášeli jsme čtyřicetistupňové mrazy, ještě větší vedra astrašlivé pouštní bouře....Prošli jsme a prozkoumali místa Střední Asie, na která ještě nevkročila noha Evropana....."

N.M. Przewalskij: Od Kjachty k pramenům Žluté řeky (1883-1885)




Nevím co člověka láká na cesty. Je to zvláštní touha a posedlost. Rozhodla jsem se tedy, že postupně uveřejním pár reportáží ze svých cest po Laosu, Malajsii a Kambodže, ze kterých jsem se vrátila tuto zimu.

Snad toto téma nemá společného s meditací nic, jak by se na první pohled zdálo. Opak je pravdou.

Ještě jeden citát od Hermanna Hesse, mého oblíbeného autora, z jeho nesmrtelného románu Siddhárta, (1922) který snad osvětlí co budu chtít v následujících reportážích sdělit.

" Siddhárta se na své cestě učil novým věcem na každém kroku,neboť svět byl proměněn a jeho srdce okouzleno. Bylo krásné a rozkošné procházet takto světem, tak dětsky, tak bděle, tak otevřen všemu blízkému, prost nedůvěřivosti. Všechno tu zde věčně bylo a on to neviděl, nebyl při tom. Teď při tom byl, teď k tomu patřil....."