Několik hodin poté, co jsem odeslal Igorkovi článek s žádostí o zveřejnění, jsem si řekl "kua, Jarouši, jsi chlap, nebudeš přece před tím utíkat" a po ICQ požádal Kamilku o sdílení.

Jaká byla kundalini pranajama, s kým byla v páru, jak to probíhalo. Věděl jsem, že to bude těžké, věřil jsem, že to zvládnu.....už jsem přece zvládnul horší věci...... Dostal jsem informace, které jsem chtěl a ...... sesypal jsem se. V kleče na kolenou jsem se, v rozhovoru s NÍM, snažil přebít svoje emoce logikou. Mnoho věcí jsem pochopil. Proč se mi to děje, neboli jakou karmu tím splácím - alespoň malá naděje, že se ze mně opět stane vyrovnaný nežárlivý člověk. Pochopil jsem, proč jsem cítil, že musím jít na 3A a ne na tantru - protože jinak bych onu karmu neodžil teď, ale někdy za pár let.... Srovnal jsem se po cca 4 minutách a zasednul zpět ke compu. Kamilka souhlasila s tím, že mohu sdílet své pocity a tak jsem to udělal. Pak jsme se rozloučili a já šel spát.

Když jsem ulehal, říkal jsem si, že je to dobrý, že to mám vše pod kontrolou. Bylo tomu tak, dokud jsem byl schopen vědomě kontrolovat mysl. Pak přišly obrazy. Záběry "filmu" stvořeného mou myslí na základě scénáře kundalini pranajamy s reálným hereckým obsazením. V několika cyklech záchvatů pláče, sebelítosti, slov typu "kdybych zůstal sám, tohle by se mi nestalo", jsem se uklidnil. Než mně TO došlo. A já udělal, pln emocí, strašlivou chybu. Napsal jsem JÍ sms: "Kami, naštěstí už asi spíš...aspoň ty. Já se nedokážu
srovnat s tím, že tam pojedeš ještě dvakrát. Bože můj....Bože můj".

Co horšího jsem mohl udělat, nežli v člověku, kterého miluji, těmito pár větami vyvolat pocit viny za to, že se těší na tantru, i když ví, že trpím?

Po cca čtyřech hodinách spánku sedím v práci. Tedy, nejsem to já. Sedí tu starý, zlomený člověk, s opuchlýma očima. Člověk, kterému se dělalo špatně od námahy, když měl vyjít pár schodů do své kanceláře. Nešťastný člověk. Člověk, který podle starého programu, co má v hlavě, ještě před pár minutami toužil být
litován: "maitrejo, já vím, je to hrozný, úplně cítím tvé emoce..... ale to zvládneš, jsem s tebou.....". Jak to píšu, připadá mi to strašně směšné....

Když to teď, před odesláním, po sobě čtu, vlastně vůbec nechápu, proč cítím, že to chci sdílet s Vámi všemi. A tak o tom přemýšlím..... a rád bych Vás požádal o podporu. Podpořte prosím svým reiki,
svými myšlenkami, Kamilku, aby byla schopná ustát to, co se se mnou děje, i mně, abych měl sílu překonat to, sebrat se z bláta, vstát, očistit se a jít s úsměvem dál. Abych mohl být takový, jak mně znáte.

Děkuji za Vaši trpělivost

maitreja