...bych spatřil, že cesta neskončila - vede dál, klikatí se až se ztrácí v širou pláň.

Zve mě k sobě, je neznámá, tajemstvím zahalena
jako krásná žena.
Však nejsem sám, bájného koně mám
na jehož hřbetě vstříc dobrodružstvím ducha se ubírám.
Reiki zve se ten zvláštní oř, sám si mě našel, by propůjčil mi svoji moudrost.
Je mým rádcem i ochráncem,
zahřívá mě svým dechem.
Hojí mé rány, mým lékem i zbraní,
je k pomilování.
Svou láskou mě zahrnuje.
Lásce, odvaze i pokoře mě učí,
dává mě světlo, stávám se světlem,
prozařuje mé oči.
A tak s důvěrou vstupuji na stezku,
slyším jeho hlas, stávám se tím hlasem,
ba co víc, jsem tím ořem.
Tak ohlašuji všem, že jsem Reiki - ano já jsem.
Igorku, nejprve tobě pošeptám tu zprávu
zcela po právu.
Jsi můj prostředník a lodivod na mé cestě ke světlu,
nemůžu pominout ani Pranamu a všechny ostatní z tvého týmu.
Lásku vám všem.
Víťa