...myšlenka, že tělo je Bůh, mi přináší zvláštní pocit, že v těle je obsaženo všechno včetně informací o jakékoliv události ve vesmíru. Prostě, že tělo ví všechno. Asi je pro mě Bůh ten, kdo ví všechno.


Po minulé Tantře jsem si najednou uvědomila, že vnímám oblečení jako ochrannou pomůcku proti zimě a chladu a k energetickému doplnění barvami. Úplně mi vymizel pocit, že bych měla svoje tělo oblečením zkrásňovat. Nejkrásnější je samo o sobě.
Další uvědomění bylo ohledně požitků, které skýtají smysly a čidla a energetické toky materiálního těla. To bylo velmi ohromující – nechat vyplout odspodu od pohlaví všechno, co tam zamykám a nechat to plout tělem k hlavě a hlavou ven. To poznáváte sami sebe v celé opravdovosti a jen zíráte, jak jste silní a jaký byste mohli být svině, kdybyste chtěli.
Síla – to je pro mě velké téma. Z násilí si člověk může vzít sílu – řekla před několika měsíci jedna moje pacientka bez návaznosti k čemukoliv. S postupným posilováním se přestáváte bát, přestáváte hrát role, které po vás vyžaduje společnost event. rodiče event. je vyžadujete sami po sobě a začínáte být sami sebou. Vaše duše je ve vašem těle, jste opravdoví, originální, neopakovatelní VY. Žádná role, žádné schema. Reakce okolí jsou fantastické a žádná nebyla odmítavá.
To mi připomněla cvičení s odmítnutím. Přitom jsem otevřela jedna z mnoha mých třináctých komnat. A inspirovalo mě k nahlédnutí do knihy paní Tary Bennet-Golemanové Emoční alchymie aneb Jak může mysl uzdravit srdce. V jedné z kapitol popisuje pět hlavních emočních schémat, která – neléčena – vedou postupně k různým chorobám psychickým i fyzickým: Opuštění, Odmítnutí, Podmanění, Nedůvěra a Neschopnost vzbudit lásku. A dále doplňuje tato schemata jinými, která jakoby přicházela z okolí: Vyloučení, Zranitelnost, Selhání, Perfekcionismus a Oprávnění. Sám s tím člověk pracuje obtížně a pomalu, ale ve velké skupině se problém vždycky otevře a následně i vyhojí, když má člověk dost sil a podporu. Jako vždycky už se zase šíleně bojím, ale někde vzadu tu podporu v Lažánkách cítím.
Ještě k hlavnímu tématu. S pojmem Bůh a co si pod tím mohu představit mám neustále velké problémy, které se cyklicky vrací, vždy bohatší o nějaký prvek sebepoznání. Tak např. po této Tantře mě napadlo, jak často stavíme v dětství do role Boha naše rodiče a v průběhu života i jiné lidi a pak se nemůžeme divit, že Bůh zklame a vykašle se na nás, když je člověk.
Pak mě taky jednou napadlo, že by Bůh mohl být nějaký soubor pravidel, podle kterých se řídí lidstvo putujíce ve vesmíru od planety k planetě. Na Zemi by mohla být tímto souborem pravidel třeba Bible, nebo Védy nebo něco jiného co neznám.
Ale myšlenka, že tělo je Bůh, mi přináší zvláštní pocit, že v těle je obsaženo všechno včetně informací o jakékoliv události ve vesmíru. Prostě, že tělo ví všechno. Asi je pro mě Bůh ten, kdo ví všechno.