Láska je objetím matky, ale také každodenní snahou být schopen zaplatit účty za domácnost. Láska je polibek milovaného člověka, ale také náš vnitřní boj mezi pochybnostmi a nejistotami o naší vlastní hodnotě a právem být milován. Láska je radost ze společného bytí, ale také bolest z rozloučení.

Před několika dny přišla moje dospívající dcera ze školydostatečně zpřehýbaným papírem, který bez pochyb koloval dost dlouho mezi jejími přáteli. Chvíli váhala a nakonec mi jej ukázala. Na přední stránce stálo:
Pro toho, kdo je dostateční moudrý, aby znal odpověď.
To vyzvání se mi zdálo být dost důvěrné, ale nepomyslela jsme na to, zda jsem dost moudrá nebo ne, a zvědavě jsem papír rozložila. Uvnitř stálo:

Jsou lidé, kteří v ní věří. Jiní tvrdí, že se nemůže objevit. Zatímco někteří ji prověřují, jiní si to netroufnou anebo nevědí s jistotou, zda skutečně to, co je potkalo, je to pravé…
Ví někdo s určitostí, co je to láska? Je to něco, co se nám může náhle přihodit? Je možná láska na první pohled? Je láska něco, co nás potkává, když jsme mladí, nebo je to věc, která přichází až s lety?
To jsou otázky, které přinášejí další stovky otázek bez odpovědí. Existuje vůbec někdo tak moudrý, aby na tyto otázky mohl odpovědět?Je třeba na to být génius? A kdyby existoval někdo, kdo by byl schopen odpovědět, existují vůbec takové odpovědi?Co určuje, zda nějaká odpověď je správná nebo nesprávná?
Láska – existuje opravdu něco takového, nebo je to všechno jen v naší mysli?Je na celém světě? A jak dlouho trvá… ale víc než co jiného, pomozte mi prosím pochopit, co to vlastně je.
Taťána

Moje první reakce byla usmát se a zapochybovat nad existencí někoho tak kvalifikovaného, aby odpověděl na tyto otázky. Své dceři jsem řekla, že se nepovažuji za tak moudrou, abych znala odpovědi. Uviděla jsem na její tváři zklamání. Pochopila jsem, že její pátrání po odpovědích na tyto otázky je vážné. Znovu jsem se tedy vrátila k tomu textu a všimla jsem si, že o těch otázkách přemýšlím, a že se mi zdá, jako by i nějaká odpověď přicházela.

Ve skutečnosti si myslím, že dospívající potřebují dostat vážně míněné odezvy na emoce, které vstupují do jejich životů. Bohužel láska není předmětem žádného z kurzů, které nabízíme na školách. Většinou se nám zdá vhodné nabídnout našim dětem kurzy sexuální výchovy, ale používáme k tomu prostředky moderní medicíny a trváme na tom, aby se poučili o následcích, aniž je naučíme cokoliv o příčinách. Snad, kdybychom poučili své děti více o lásce, nemuseli bychom se tolik start o nezodpovědné sexuální chování.

Problémem je, že ani my dospělí nemáme žádný užitek z takového typu výchovy. Na rozdíl od mé dcery, která se po kratším váhání rozhodla mi položit tyto otázky, nemyslím, že by mnozí z mé generace měli odvahu formulovat otázky tak úzce svázané s našimi emocemi a předložit je svým rodičům. To ani nemluvím o možnosti hovořit s nimi o sexu.

Všem nám bylo řečeno, že to nejde jinak, než vrhnout se do života a nechat jej, aby on se stal naší školou, naším kurzem. S výjimkou několika málo dobrých vzorů, jak po té cestě života kráčet, většina z nás zapadne do bolestivého koloběhu pokusů a chyb. Proto chci i s vámi sdílet mé odpovědi mé dceři a mít naději, že si všichni uvědomíme důležitost tohoto tématu pro naše životy i životy našich dětí. Tím, že budeme sdílet poznání nebo moudrost, kterou získat nás stálo tolik, můžeme pomoci svým dětem získat jejich vlastní poznání za příjemnějších podmínek, než tomu bylo u nás. A navíc, ti z nás, kteří mají ještě malé nebo dospívající děti, budou mít možnost začít s takovýmto typem rozhovoru, protože oni potřebují slyšet taková hlediska.

Nejsem si vůbec jista tím, že děti naslouchají rodičům. Ale nemají nikoho jiného, komu by naslouchali! …pokud je my nezklameme. Rodiče se často snaží nalézt tu nejsnadnější únikovou cestu a omlouvají si to zatvrzelostí a neochotou naslouchat svých dětí. Ale já jsem zjistila, že moje dcera, i když DĚLÁ jako kdyby neposlouchala to, co říkám, anebo ještě hůř, zvolí DISKUZI, která pak není ničím jiným než mým cvičením v trpělivosti, později jedná a mluví tak, že je zřejmé, že mi SKUTEČNĚ věnovala pozornost. Myslím, že tento způsob chování je typický pro většinu dospívajících.

Zkuste tedy sdílet se mnou můj pokus, jak odpovědět na otázky mé dcery:

“Jsou lidé, kteří v ní věří. Jiní tvrdí, že se nemůže objevit. Zatímco někteří ji prověřují, jiní si to netroufnou anebo nevědí s jistotou, zda skutečně to, co je potkalo, je to pravé…”

Láska není něco, v co věříme, je to SKUTEČNOST našeho života. Potřebujeme milovat, stejně jako potřebujeme dýchat. Je to něco, co „se objevuje“ po celou dobu, neustále, a to i v těch případech, kdy vlastně nepoznáme, o co se jedná.

Láska je objetím matky, ale také každodenní snahou být schopen zaplatit účty za domácnost. Láska je polibek milovaného člověka, ale také náš vnitřní boj mezi pochybnostmi a nejistotami o naší vlastní hodnotě a právem být milován. Láska je radost ze společného bytí, ale také bolest z rozloučení.

Láska není něco, co se objevuje … láska JE. My se jednoduše jen učíme všímat si její existence ve všem, co nás obklopuje. Takovým způsobem, že ve všem zakoušíme lásku, i když nevíme s jistotou, co to vlastně pociťujeme!

„Ví někdo s určitostí, co je to láska?“

Pro každého člověka je láska něco jiného, a aby to bylo ještě komplikovanější, pro každého člověka je láska něco jiného v různých etapách jeho života. Celým životem procházíme a učíme se, co vlastně je láska. Každým dnem dostáváme lekce týkající se lásky. Naše problémy jsou lekcemi lásky; příležitosti jsou lekcemi lásky. Je-li k nám někdo dobrotivý, učíme se přijímat lásku. Jestliže se na nás někdo zlobí, učíme se ho milovat navzdory tomu.

„Je to něco, co se nám může náhle přihodit? Je možná láska na první pohled? Je láska něco, co nás potkává, když jsme mladí, nebo je to věc, která přichází až s lety?“

Mluvíme-li o „náhlé“ lásce nebo lásce „na první pohled“, pak se dotýkáme osobních vztahů. V tomto případě by moje odpověď na obě otázky byla NE. Je možné cítit PŘITAŽLIVOST k někomu na první pohled, to je pravda, a to je přesně to, co může vzniknout náhle. Také se můžeme setkat s obětí POBLÁZNĚNOSTI, když poznáme někoho, kdo nám padne do oka. Není to nepodobné tomu, co lidé cítí k filmovým hvězdám a hrdinům. Je také možné, že se staneme POSEDLÝMI někým, kdo nám vleze natolik do myšlenek, že je těžké ho z nich vypudit, a být s touto osobou se stane naší prioritou. To všechno jsou velice emotivní, intenzivní a fantastické etapy jednoho vztahu, ale není to LÁSKA!

Láska je něco, co vyžaduje ke svému rozvoji čas prostě proto, že na začátku každého vztahu máme tendenci být oslepeni intenzitou svých emocí, přitažlivostí, poblázněností, včetně posedlosti. To vše se bude postupně zmenšovat, jak budeme poznávat tuto osobu a začneme ji vidět takovou, jaká skutečně je, a ne jakou si PŘEDSTAVUJEME, že je. Skutečná zkouška lásky přichází tehdy, když JEŠTĚ chceme s touto osobou zůstat i po té, co si začneme uvědomovat, že má určité rysy a chování, které nás nutně nepřitahuje.

Láska je něco, co potřebuje čas, protože spočívá na pilířích, které vytvořit vyžaduje velké úsilí: RESPEKT, DŮVĚRA, ÚCTA a (a to je nejdůležitější) LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU.

RESPEKT umožňuje uchovat naši vlastní individualitu v tomto spojení. Každý člověk má právo být nezávislou osobou, která ví, že může počítat s nepodmíněnou podporou svého partnera.

DŮVĚRA je něco, co umožní člověku odstranit bariéry a překážky intimity, a důvěřovat, že přes své pocity nebude napadán v okamžiku, kdy je nejzranitelnější.

ÚCTA je to, co vytváří starost o blaho páru a obou jedinců, což vede k tomu, že každý z nich je ochoten ustoupit nebo se dokonce obětovat pro dobro druhého.

A nakonec bez LÁSKY K SOBĚ SAMÉMU je nemožné milovat někoho jiného. Bez pochyby toto je ta nejobtížnější lekce lásky. Je snadné zamilovat se do někoho, ale kdy jste naposledy slyšeli, že by někdo řekl, že se zamiloval sám do sebe? To je také něco, co potřebuje čas, protože se potřebujeme naučit porozumět tomu, jak jedineční jsme, že si zasloužíme lásku, a že všichni jsme schopni naučit se oceňovat a milovat sami sebe.

Možná neoceňujeme sami sebe, jak pak můžeme věřit tomu, že nás někdo bude oceňovat právě pro to, kým jsme? Možná si myslíme, že si nezasloužíme lásku, jak pak můžeme důvěřovat jinému člověku, že nás miluje? Možná nepovažujeme za důležité naše potřeby, jak pak můžeme věřit, že někdo jiný by byl schopen se obětovat za to, abychom mohli své potřeby naplnit? Jestliže se nenaučíme milovat sebe sama, je nemožné oddat se lásce jiného člověka, když ji odpíráme té nejdůležitější osobě našeho života: sobě samému?

Věřte mi, pokud tyto prvky nejsou přítomny v nějakém vztahu, a to na OBOU stranách, pak se NEJEDNÁ o vztah a to, co pociťujete, NENÍ láska. V tomto případě vždy máte ještě volbu a možnost z té situace odejít.

Je pravda, že tohle porozumění a moudrost přichází až s lety… ale je to proces učení, který NIKDY nekončí, bez ohledu na věk, který máme.

„To jsou otázky, které přinášejí další stovky otázek bez odpovědí. Existuje vůbec někdo tak moudrý, aby na tyto otázky mohl odpovědět?Je třeba na to být génius? A kdyby existoval někdo, kdo by byl schopen odpovědět, existují vůbec takové odpovědi?Co určuje, zda nějaká odpověď je správná nebo nesprávná?“

Tím, že se pokoušíme zformulovat tyto otázky, už tím nastupujeme tu správnou cestu. Konec konců pouze KAŽDÝ Z NÁS si může sám odpovědět na své vlastní otázky. Není nutné být geniální, ale je nutné poznat sám sebe dostatečně, abychom pochopili, že v tomto se nemůžeme mýlit. Láska není otázkou toho, co je nebo není správné. Láska je otázkou VOLBY… Stejně jako při jakékoliv jiné volbě v našem životě důležité je rozhodnout se, zda jsme nebo nejsme připraveni nést NÁSLEDKY svých voleb.

Ještě jedno objasnění: Láska je tou nejmocnější emocí, kterou máme na dosah, ale NENÍ TO SEX. Fyzické spojení, je-li výsledkem citů VZÁJEMNÉ lásky, respektu, důvěry a úcty, může být to nejvznešenější, co kdy prožijeme. Ale sex jako dobrodružství a momentální uspokojení může také být tou nejprázdnější zkušeností plnou zklamání, jakou kdy prožijeme.

„Láska – existuje opravdu něco takového, nebo je to všechno jen v naší mysli?“

Můžeme předpokládat, že je to v naší mysli. Kde jinde? VŠECHNO, co existuje v našem životě, je v naší mysli. Je to naše INTERPRETACE zkušeností, která propůjčuje existenci všemu v našich životech. To, co prociťujeme ve své mysli, když zakoušíme lásku, to je TO, co je v těchto momentech pro nás láskou! Proto, jestliže se nám nelíbí to, co zakoušíme v nějakém vztahu, máme možnost volby oddělit se. Nebo změnit naše vnímání či interpretaci toho, zda je láska to, co zažíváme. Přesně tohle nazýváme zralostí.

„Je na celém světě?“

Ano, CELÝ SVĚT zažívá lásku, jedním nebo jiným způsobem. Způsobem, který nám umožní pochopit, že emoce, které se rodí, jsou normální a jsou neoddělitelnou součástí našeho růstu a zrání – v jakémkoliv věku.

„A jak dlouho trvá… „

Doufám, že láska trvá celý život. Každý den, každou hodinu, s každým výdechem. Když ztratíme lásku ve svém životě, ztratíme vůli žít. Pouze stroje nemohou milovat, a lidé, kteří žijí jako stroje, mají žalostnou a smutnou existenci.

„ale víc než co jiného, pomozte mi prosím pochopit, co to vlastně je.“

Nemohu ti pomoci porozumět, NIKDO to nemůže udělat. To je lekce, kterou se musíme naučit každý sám – a máme na to celý život! Ale pamatujte, život je hra a výzva být schopen hrát. Tak si hrajme!