Žil jednou jeden král. Myslel si o sobě, že je jediný král na světě a pokud opravdu není jediný, tak je určitě nejmoudřejší. Jen to ho mrzelo, že tak jak byl den dlouhý, tak za ním nikdo nepřišel a nepožádal ho o radu.




Žil jednou jeden král. Myslel si o sobě, že je jediný král na světě a pokud opravdu není jediný, tak je určitě nejmoudřejší. Jen to ho mrzelo, že tak jak byl den dlouhý, tak za ním nikdo nepřišel a nepožádal ho o radu. A mrzelo ho to ještě víc, když přešly další dny, týdny, měsíce, dokonce i roky a ani poslední poddaný z jeho země mu neprojevil důvěru a nepřišel se s ním poradit. Zavolal si své rádce a přísně se jich zeptal:
- Dobře víte, že jsem nejvyšší a nejmoudřejší pán a soudce. Ochotně každému pomůžu. Jak je tedy možné, že za celé roky nikdo z mých poddaných za mnou nepřijde?
- Ano, ano, pane, jsi nejmoudřejší, jsi nejmocnější, jsi skutečně nej ..., lichotili mu rádcové.
- Tak co se děje? - netrpělivě je přerušil.
- Víš pane, věc se má tak - začal jeden z nich. V lesích žije jakýsi, jak bych to řekl, no prostě muž. Už není mladý, ale není ani starý. Říká se o něm, že je moudrý. No, ne zase tak moc - doložil rádce, když si všiml na královské tváři nepokojného výrazu. Jednoduše lidé chodí za ním. To víš pane, na vyřešení jejich problémů postačí i nevzdělaný muž z lesa. Nač otravovat tvoji královskou jasnost takovými sedláckými záležitostmi.
Ale král se zachmuřil ještě víc.
- Problémy malé nebo velké, co na tom? Všechny nejlépe vyřeším já, jako nejmoudřejší na celém, samozřejmě na celém světě, dodal přesvědčivě. Přiveďte mi toho muže. Chci ho poznat! - přikázal veliteli královské stráže.
Vojáci se však z lesa vrátili sami.
- Proč jste ho nepřivedli?! - rozkřikl se na ně král.
- Pane, pane! Odpusť, ale nijak to nešlo. Ale vzkazuje ti, abys přišel ty za ním protože má moc práce.
Král se tedy vydal do lesa.
- Pověz mi, jak to, že za mnou, ačkoliv jsem nejbohatší a nejmoudřejší král na světě, nepřijde nikdo a za tebou, přestože žiješ v lese a nemáš nic, chodí lidé v zástupech?
- Víš - odvětil muž, tajemství spočívá v tom, že tvůj pán je mým sluhou.
- Co to říkáš? Pomátl jsi se? - zachechtal se král potěšený, že ho nachytal při takové hlouposti.
- Já nemám žádného pána. Jsem nejmocnější a všichni jsou moji poddaní.
- Ale máš pána, pokračoval mudrc. Tvým pánem je mysl. A mysl je mým sluhou.

(povídka ze slovenské knihy "Strom splnených želaní")
přeložil Láďa UO