Nestojím o to být promiskuitní a střídat partnerky jako ponožky. Věřím a ze zkušenosti vím, že to nejhlubší se dá zažít jen s jednou jedinou. A přesto v sobě cítím obrovskou touhu být i s jinými ženami. Hladit je, mazlit se s nimi a někdy snad i něco víc. Dobrý bože co s tím?

O schizofrenii, tantře, pornu, lásce, o mě ...

Je čtvrtek, první den po návratu z prvního setkání Tantrické školy a já už cítím potřebu něco napsat. Pád do normálního nebo spíš nenormálního světa byl trochu tvrdý. Měl jsem silnou potřebu sdílet své nadšení s kolegy v práci, kteří jsou samozřejmě na úplně jiném břehu a tak na mě zírali jako tele na nová vrata s naprosto nechápajícím pohledem. Ale už mám tu zkušenost, že prostě lidi v mém okolí pro tohle nejsou připravení, takže jsem to nějak moc nerozváděl. Jak největší nadšení postupně vyprchávalo, tak jsem si začal zase uvědomovat, jak funguju v normálním životě a co v normálním životě chci. Přeci jen Lažánky jsou sice krásný, teplý, ale přesto skleník, kde je realita trochu posunutá jinam. Vznikají nebo zanikají tam vztahy, které by možná jinak nevznikly nebo nezanikly. Aspoň já to tak cítím.
A nebo je to jen můj strach čelit okolnímu světu? Čelit lidem kteří pro mě nemají pochopení? Zalekla se malá rostlinka vypiplaná ve skleníku, když ji přesadili na volné pole, kde fouká, prší a občas i pěkně mrzne? Nevím. Zase do toho začala kecat hlava a v tu chvíli opět nevím co s tím. Chci obejmout kolegyni v práci, protože mám radost, že ji vidím a ona prostě nechápe proč, co blbnu .... Ach bože, jsem tak divný já nebo všichni kolem?
Nestojím o to být promiskuitní a střídat partnerky jako ponožky. Věřím a ze zkušenosti vím, že to nejhlubší se dá zažít jen s jednou jedinou. A přesto v sobě cítím obrovskou touhu být i s jinými ženami. Hladit je, mazlit se s nimi a někdy snad i něco víc. Dobrý bože co s tím? Toužím po normální partnerském vztahu, hledám nejlepší kamarádku, partnerku, milenku, svou matku, matku svých dětí a to všechno v jedné osobě. Je to vůbec uskutečnitelné? A jsem já schopen a ochoten nabídnout jí roli kamaráda do deště i do slunečného dne, životního partnera, vášnivého milence, milujícího otce i otce našich dětí? Mám právo žádat, aby všechno tohle splnila, když sám na to třeba nejsem vůbec připravený? Ach jo, už zase se objevují různé strachy, pocity viny, staré křivdy a komplexy. Už zase začíná šrotovat hlava, už zase je tady ta známá nemoc, zase ta schizofrenie (i když podle psychiatrů jsem přece zdráv, vždyť nemám žádné bludy, žádné halucinace, nemyslím si, že jsem Napoleon ..., no údajně jsem snad trochu neurotický ... – jděte do háje s tou vaší medicínou). Zase se mi vybavuje postava z Osho zen tarot, jak visí za nohy a ruce nad propastí a neví, jestli se má pustit rukama nebo nohama. Bude tak dlouho přemýšlet, až možná umře vyčerpáním, ale nikdy nepozná, jestli ten pád je skutečně do pekelné propasti nebo do nebeského ráje. Tak i já opět visím a opět přemýšlím, co udělat, jaké to bude mít následky, jestli budu schopen unést za ně odpovědnost. Ani já nevím, jestli dopadnu do světa, kde budu zatracen svým okolím, vláčen vlastní sebekritikou a sebelítostí a umřu vynervováním, nebo jestli dopadnu do voňavých peřin, kde už netrpělivě čeká krásná amazonka, aby mi splnila každé přání. A tak jsem sám toužící po vztahu a přesto se ho bojící, dělám práci, která mě baví i nebaví, mám koníčky, kterým se napůl věnuju a napůl nevěnuju a říkám si, že ale přece nějak funguju, tak to není tak hrozný. Najednou si zase vybavuju ten pocit v Lažánkách, které mi opět otevřely oči, daly zažít svobodu a lásku a ukázaly, jak je ten život, který vedu, mizerný. Ukázaly mi, že když se pustím rukama i nohama současně, když vypnu hlavu a zapnu srdce, když budu opravdu totální, tak je to vždycky správně a nikdy nemusím mít pocit viny, nikdy se nemusím cítit špatně.
Dostali jsme za úkol napsat seminární práci na téma Porno versus Tantra. Říkal jsem si, jak napíšu vznešenou úvahu a jak budu nad věcí a místo toho tady na sebe práskám všechno co můžu a seminární práci na zadané téma se to vůbec nepodobá. Teď ale cítím, že to vlastně o tomto tématu taky je. Nabývám konečně pocitu, že můžu pojem porno rozšířit na celý svůj život, pokud ho nežiju v lásce a pojem tantra na celý svůj život, pokud je v něm láska přítomna. Pokud nebudu prodávat své tělo ženám, abych uspokojil jen své nebo jejich tělesné potřeby, prodávat svůj intelekt pro práci, která mě nebaví, prodávat svůj čas lidem, jen proto, abych měl pocit, že mám „přátele“, pokud to všechno bude z lásky a ne jako obchodní vztah, potom to nikdy nemůže být pornografické, i když se to tak třeba bude celému „normálnímu“ okolnímu světu zdát.
Láďa Ústí n.O.