Vím, že se dá dýchat, zhluboka a plně a bolesti s tím dechem odejdou - stejně tak jak se mi to dělo fyzicky v těle při této technice. Bolest si způsobuje každý sám. Stačí jen pořádně dýchat a stejně tak i žít. Dech je život.


Technika pulzovního dýchání, která proběhla ve středu dopoledne, byla pro mě totálně novým zážitkem, přestože ji znám (nebo jsem si myslel, že ji znám). Igorek pouštěl hudbu, která mně je velmi blízká. Skladby, které měla ráda moje babička. Ucítil jsem v té chvíli silné spojení s ní. Objevil se ve mě silný pláč, smutek a bolest z toho, že už ji nikdy neuvidím. Moc a moc jsem v té chvíli po tom toužil. Mé tělo se začalo dostávat do křeče, ledviny se stáhly a myslel jsem, že umřu bolestí. Pak jsem si uvědomil, že vlastně můžu dýchat, že mi v tom v podstatě nic nebrání. Začal jsem zhluboka dýchat do břicha a nesmírně se mi ulevilo. Moje babička neměla v životě mnoho radostí. Jedny z mála byly písničky Y. Simonové, to vždy nechala práce a šla poslouchat. Proto jsem v té chvíli ucítil tak silné spojení a zároveň spojení s bolestí, které provázelo její a také můj život. Uzavíral jsem se do světa hudby, neměl přátele, chyběly mně dotyky, kontakt s blízkým člověkem, sdílení, láska. Utíkal jsem do vysněného světa, byl sám a způsoboval jsem si bolest. Teď vím, že je to zbytečné - uzavírat se před lidmi a životem. Vím, že se dá dýchat, zhluboka a plně a bolesti s tím dechem odejdou - stejně tak jak se mi to dělo fyzicky v těle při této technice. Bolest si způsobuje každý sám. Stačí jen pořádně dýchat a stejně tak i žít. Dech je život.

Bylo mi a je mi s vámi všemi moc dobře. Těším se na další blbiny a šílenosti.

Luděk