Jaký má vůbec význam sdělovat své prožitky a zážitky na internetu, tedy ve veřejném prostoru?
Jaký má vůbec význam sdělovat své prožitky a zážitky na internetu, tedy ve veřejném prostoru?
V Lažánkách se dějí mnohé prožitkové techniky, které často v nitru člověka vytvářejí mnohé otázky. Je až s podivem, jak se některé vnitřní reakce opakují a jsou si u mnoha lidí podobné. Je to dáno tím, že život člověka stojí obecně na velice podobných stěžejních životních situacích. Jako je to, že se narodíme, máme rodiče a blízkou konfrontaci s nimi, prožíváme dětství, dospívání, první zamilovanost, první projevy dospělosti jako je vlastní práce a vlastní rodina.
Během setkání v Lažánkách je pouze určitá část věnovaná sdílení, tedy sharingu. Není možné, aby během tohoto času bylo probráno a objasněno vše, co se v každém jednotlivci děje. Jde o to, zachytit hlavní proud a na něm pochopit určité životní zákonitosti. To je úlohou toho, kdo sdílení vede.
Pokud bychom uvolnili prostor na veškeré sdílení a zpětnou vazbu od okolí, vypadalo by to tak, že za víkend by proběhl jeden program a zbytek by bylo o sdílení. A to není možné, ztratilo by se veškeré zlato, které se během specifického a speciálně postaveného programu děje.
Proto je zde speciální prostor, tedy veřejný prostor, kde lze veškeré pocity a úvahy sdílet.
Nejde o to někoho hodnotit, poučovat, jde o to tříbit si myšlenky a získávat zpětnou vazbu od ostatních, kteří sledují, co se v Lažánkách děje.
Tady jsem našla několik bodů, které lze sdílením na stránkách podpořit:
- Člověk otevřeně sdílí to co prožívá. Tím, že to sdělí, sám sobě se stává terapeutem, neboť si tříbí myšlenky a uvědomuje si na vědomé úrovni, co se v něm děje.
- Díky zpětné vazbě od okolí si dále uvědomuje sebe sama.
- Může si přečíst to, co sdílí ostatní lidé. Mnohdy se ukáže, že přes mnohost slov jsou některé zákonitosti podobné a že se člověk od člověka zase tak v samé podstatě neliší. Tohoto poznání je možné ale docílit pouze opravdovým sdílením a tím, že člověk opravdu sám za sebe něco napíše.
Chtěla bych ještě upozornit na jeden gordický uzel. A tím je to, že člověk sám za sebe něco napíše. Že překročí svou přirozenou stydlivost či ostýchavost a že sdělí svůj názor. Že jej vynese na světlo světa a přijímá zároven reakci ostatních lidí. Že pouze nečte cizí názory a sám zůstává v pozadí, neboť se mu snad zdá, že nemá co sdělit anebo, že je ostýchavý.
Tento krok je podobně důležitý jako narození. Dokud sám nežiji na tomto světě, tedy jinak, pokud sám nesdílím, potom ani nemůžu přesně chápat co se v člověku děje, když sdílí.
Nevím jestli je to zřetelné, ale kdo jednou zkusil vyjádřit svůj názor, nebál se jít s kůží na trh, jakoby objevil nový svět.
