Láska a strach jako nejdůležitější téma Reiki.

Láska a strach

Láska

Jsem přesvědčen, že civilizovaní lidé dnešního věku ztratili obsah slova láska. Láska je pro nás víceméně literární pojem, je to myšlenka. Říkáme slova o lásce, vypouštíme je z úst, přitom se cítíme jako, kdybychom vypouštěli slova jiná. Už jenom říci "láska" je pro trochu senzitivnějšího člověka zážitek. To slovo samo o sobě má vibraci, má emoci, má energii.
Jedině však tehdy, jestliže to slovo je spojeno se smyslovým zážitkem.
A teď se dostáváme k jádru věci. Civilizování lidé nemají hluboké smyslové zážitky.
To, co si představují, že zážitek je , je většinou velice povrchní zkušenost.
Mluvíme o lásce, ale nic nezažíváme. Mluvíme o lásce, ale jsou to slova o povinnostech, o tom, co bychom měli a neměli. Mluvíme o lásce, ale je to pokrm pro mysl. Není to dokonce pro nás pokrm pro duši, protože i duše je hmatatelná jedině smyslovým prožitkem.

Láska není myšlenka , ale stav energie
Láska není myšlenka, ale tělesná vibrace
Láska není myšlenka, ale smyslová zkušenost

Láska je pro nás často mrtvý symbol, který neumíme naplnit, neumíme se s ním identifikovat, abychom ho vlastními prožitky oživili.
Na konkrétním tělesném projevu, na obličeji, na gestech, na způsobu pohybu je hmatatelné, kdo je ve stavu lásky a kdo je ve stavu chaotické mysli.

Existují dva protikladné lidské stavy. Stav chaotické mysli a stav lásky.

Reiki je láska. Konečný cíl Reiki je dosažení trvalé lásky k sobě, k partnerovi, k rodičům.
K celému okolnímu světu.
Láska je hmatatelná a její konkrétní projev je viditelný. Jestliže budu mít rád své vnitřní orgány, což znamená, že si uvědomuji, kdo jsem, že k sobě mám dobrý vztah, že se tento dobrý vztah projeví v mém životním stylu, tak výsledný efekt, že i mé vnitřní orgány budou v dobré kondici.
Většina zdravotních problémů je v té největší hloubce zapříčiněno prostě nedostatkem lásky. Rakovina například je takový nedostatek lásky k sobě anebo k životu, takové popření sebe a života, je to je jiný druh spáchání sebevraždy. Nedostatek lásky je druh sebevraždy. Podle konkrétního nedostatku lásky, např. lásky k rodičům, lásky k partnerům, lásky ke komunikaci, podle dalších, třeba i komplikovaných a účelových nedostatků lásky, můžeme rozeznat všechny větší či menší naše potíže a nemoci.
Můžeme také říci, že naše nemoci jsou nedostatkem smyslových prožitků. Nemusíme však mluvit jenom o nemocích, mluvme o našich schopnostech a o našem talentu. Umělci, motivovaní smyslovými prožitky lásky, tvořili ta nejlepší díla, vědci přicházeli na ty největší objevy. Je možné říci, že téměř bylo jedno o jaký druh lásky se jednalo, jestli to byla láska k ženě, k muži, k bohu, k přírodě anebo to byla láska k věci či práci, kterou zrovna člověk dělal.

Láska je duchovní motor.
Láska je duchovní motor života, nedostatek lásky je neduchovní motor smrti.

Paradox přírodní léčby

Podívejte se na všechny ty chaotické kurzy, které místo toho, aby posilovaly lásku, místo toho, aby nabízely nové prožitky, tak programují mysl novými informacemi, novými ideologiemi, novým nedostatkem lásky.
Vzniká paradox, člověk se přihlásí na kurz přírodní léčby a tento kurz je veden formou destruktivní antiléčby. Jestliže zároveň s tím, že se dozvíme něco o přírodní léčbě své zdraví jemnými, ale hmatatelnými vlivy poškozujeme, tak je to paradox všech paradoxů.
Tento paradox vzniká tehdy, když disharmonie přednášejícího, problémy lektora a jeho vnitřní svět se prostřednictvím kurzu zhmotňuje. Náš zájem o přírodní léčbu, naše pozornost k přírodní léčbě je spojena s konkrétním člověkem a tento člověk sám může být v nedostatku lásky, pak jsme tímto nedostatkem zaplavováni a poškozováni, protože mu věnujeme pozornost. Nebo tento člověk může být v lásce a naše pozornost jemu vyvolá harmonii a lásku u nás.

Nejtěžší je vyléčit léčitele.
Nejtěžší je terapeutizovat terapeuta.
Nejtěžší je učit učitele.

Nechceme-li žít v tomto paradoxu, tak nám nezbývá, než vybírat si takové kurzy, které místo chaosu mysli nabízejí smyslový zážitek a prožitek. Také je důležité nikoliv téma, ale kdo ho zprostředkovává a naše schopnost býti žákem a ne jenom být v pozici učitele.

P: Na kurzech a školách Reiki živá cesta jsem se setkal s různými, často velmi neobvyklými podobami a formami lásky. Změnilo to mou představu o tom co je za lásku obecně považováno a co láska skutečně je. Chceš prozradit některá tajemství naší školy?
I: Nedokážu si představit, že by láska, aby byla skutečnou láskou měla nutně nějakou konkrétní formu. Nedokážu si představit, aby se mohlo říci, že když udělám to a to, tak to bude láska, a když to neudělám, tak to láska nebude. Jestliže mi dáš 100 Kč, tak mě máš rád, jestliže mi je nedáš, tak mě rád nemáš. Jestliže splníš povinnost vůči své rodině, tak máš rodinu rád, jestliže svou povinnost nesplníš, tak v ní nemáš co pohledávat. Jestliže nebudeme mít dítě, tak mě nemiluješ.
Takových konkrétních forem a takových konkrétních jestliže může být nekonečně mnoho. Protože život není mechanický, tak někdy tě mohu mít více rád, když ti 100 Kč nedám nebo když neudělám to, co ode mne někdo očekává.
Na kurzech jsem ve jménu lásky musel často vsadit svůj osobní vztah ke konkrétní osobě, ke konkrétnímu žáku, protože jsem cítil, že pomoc jemu musí mít podobu hořkého, těžko stravitelného léku.
P: Ano, hořkých pilulek jsem taky pár rozkousal, ale díky tomu jsem mohl pochopit, že láska opravdu není omezená na nějakou konkrétní podobu, např. uděláš pro mě něco příjemného, tak mě máš rád. Naopak, často jsem se setkal s tím, že láska je daná přístupem konkrétního člověka ke konkrétní situaci. Jednoduše řečeno i úder holí může být léčivý a láskyplný. Díky.

Láska není dogma

Láska nemá formu. Jsme rádi, když prožívat lásku je něco příjemného a krásného. Prožívání lásky má však věechny zákonitosti prožitku. Prožitek lásky je zároveň prožitek života a něco žije jedině tehdy, když se to mění, když je to v pohybu. Jestliže více prožíváme, tak hlubší prožitek nám vedle krásných a příjemných, ale často povrchních vjemů a citů přináší i polaritu ke kráse a polaritu k příjemnému.
Často jenom člověk svými prožitkovými schopnostmi rozhoduje o tom, co je a co není příjemné. Také můžeme říci, co je přijaté a co není přijaté v životě. Prožívání v lásce je proces, na začátku tohoto procesu cítíme něco jiného, než v jeho průběhu nebo na jeho konci. Teprve dobře prožitý začátek, průběh a konec jednoho procesu otevírá jiný proces. Prožívat lásku znamená prožívat všechny aspekty a všechny formy.
Reiki nás vede takovouto cestou, na začátku je ta láska hrubá, protože my jsme hrubí, láska také může být bolestná, protože my sami jsme bolestní. Reiki nás vede cestou lásky a my během této cesty prožíváme sebe sama. Tak jak my se měníme, tak se mění láska. Jestliže trvale prožíváme lásku stejnou formou, tak si troufám říct, že už láska dávno umřela, protože láska je náboženstvím života a život je náboženstvím pohybu.

Láska je náboženstvím života a život je náboženstvím pohybu.