Umírám. Cítím, že toto opravdu ve zdraví nemůžu přežít. Chytám se jediného zachytného bodu.
Bude to akční, musí to být akční. Ať z toho má něco televizní divák.


Existence si hraje. Kontaktuje mne Inka. Je to takový meloun nabité energie,
něco mezi sexbombou a herdekbabou. Jinak správná holka, ale trochu prudˇas na své dítě. Říká, že se přihlásila do pořadu televize Nova, jde tam o výměnu manželek na deset dní, vysílá se to každé pondělí a že to zrovna natáčejí.
Inka žije normálně v Hulíně, ale nyní se v rámci pořadu přestěhovala do Pardubic a žijě deset dní s Martinem, dalším účastníkem, jehož manželka se podobně přestěhovala na krátký čas do rodiny Inky v Hulíně.
Docela zajimavá situace. Lehce tantrická.
Ptám se Inky k čemu potřebuje moji maličkost. Říká, že si vymyslela na svého krátkodobého parnera něco z ďábelských Oshových technik.
Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že mám v podstatě během jedné hodiny pomoci mnou zvoleného programu dosáhnout malé osvícení u člověka, který to dělá poprvé.
Abych to měl snadnější, tak mne během té hodiny budou natáčet a po place se mi bude motat štáb s osvětlením a kamerami.
Jedu autem do Pardubic, v Lažánkách nabírám nějaká CD a šamanské muzikoterapeutické pomůcky a cestou promýšlím hodinovou koncepci onoho "lehkého úkolu".
V Pardubicích se potkávám z režisérkou pořadu, která mi mezi dvěma cigaretami sděluje, že jde o to, aby se opravdu Martin probudil, že očekává od pořadu skutečný psychologický posun obou účastníků a že já jsem jeho významným strůjcem.
Od mistra pouze mistrovská zadání.
Přemýšlím, jestli se nemám rovnou otočit zpátky do Brna. Bez pozdravení.
Inka mezi tím ševelí o tom, jak to bude fajn a seznamuje mne s Martinem. Dávám si alžirskou kávu a poslouchám příjemného Martina, který je totálně v hlavě. Právě mně vysvětluje nějakou teorii svého života.
Umírám. Cítím, že toto opravdu ve zdraví nemůžu přežít. Chytám se jediného zachytného bodu. Bude to akční, musí to být akční. Ať z toho má něco televizní divák.
Celý štáb mezi tím významně komentuje jakou má pořad sledovanost, větší než Big brother. A při tom je to nízko rozpočtový projekt. Pokukují po mně velmi podezřívavě.
Musí to být akční. Ať z toho má něco televizní divák.
Přicházíme do Dobré čajovny. Krásná čajovna ve stylu zenu, všude malá zákoutí. Její šéf ukazuje na dva metry čtvereční, kde se to má konat.
Jak to má být proboha akční na dvou metrech čtverečních ?
Umírám podruhé.
Ve snu sleduji osvětlovače, kamery, nervózní dva partnery, ztuhlého Martina a kulatou Inku, která spolu se mnou totálně vyplňuje veškerý zbývající prostor.
Odevzdávám se bohu, Existenci, Oshovi, Reiki, přírodě, mé mamince a Leonkovi, což je psík mého kámoše z Ostravy, takový malý zenový mistr.
Jisté je, že žádná ze známých technik neřeší situaci.
Vypínám všechny nadbytečné funkce své hlavy a těla, ponořuji se do okamžiku, zpívám, bubnuji do rezonančních dřev, vedu hlasem různé kombinace a úryvky technik, chválím sebe i učinkující, míchám tantru, Osha, drama in education, šamanské techniky, sufi léčení. Účastníci se objímají , chodí po slepu., dělají aurické masáže.
Jediný záchytný bod. .
Musí to jít zevnitř, ať je to jaké je to a nesmí záležet na výsledku, ale na přítomnosti . Po hodině a půl procitám z přítomného okamžiku.
Všichni jsou podezřele klidní, všechno v jakémsi meditačním stavu. I kamera je v tranzu.
Kouknu na Martina, drsně si to užívá, začíná spontánní sdílení.
Pomalu si uvědomuji, že se opět Existence o mne postarala.
Nevím, jestli jsou všichni přítomní osvícení, ale vypadá to nadějně.
Dokonce i režisérka se tváří osvíceně.
Předpokládám, že to v rámci asi dvouminutového šotu bude vidět. To je totiž pravděpodobný výsledný čas sestřihu, protože na celých deset dní je pouze půl hodiny času.
Holt je to v hlavním vysílacím čase.
Chcete-li být svědky onoho výsledku, tak některé pondělí (asi říjen) kolem 21.00 na Nově. "Výměna manželek".