V určité chvíli je mužská společnost tak přesycena mužstvím a ženská společnost je tak přesycena ženstvím, že už netouží být spolu, že už je toho tolik až je toho moc, a to je ideální situace pro párové techniky.

Martin: Vyvstává mi otázka, jestli existuje i něco jako tantra sama k sobě. Jestli je v tantře podstatné, aby člověk mohl prožívat to opravdové vzrušení k ženě a lásku k ženě a žena k němu, jestli by měl tantru mít sám v sobě a cítit ji také sám k sobě, jestli by měl mít rád sám sebe?

Shunyam: Vše se rodí ze vztahu k sobě. Člověk má vztah k sobě, člověk má sebe rád, člověk ví kým je a ve chvíli, kdy ví kým je a ve chvíli, kdy se má rád a je totožný se sebou, může přistoupit k jakémukoliv vztahu. Ať je to vztah milostný nebo citový. Byť zaměření tantry je hodně na párové techniky, hodně je to o vztahu mezi mužem a ženou a o intimním prostoru mezi mužem a ženou, tak určitě jedna základní část tohoto umění a oboru je o nalezení sebe sama. Dokonce je to tak, že člověk v sobě hledá tu základní podstatu.
Jsou techniky, kdy člověk miluje sám sebe, hladí se, prožívá. V meditaci se děje něco podobného, že vypnu, užívám si sám sebe. Podle toho, jak já to cítím, tak nemohu být se ženou naplno, nemůžu si s ní užít, nemůžu s ní prožívat lásku, nemůžu s ní zažít milostný akt s veškerou frekvencí tělesného, duchovního, emocionálního spojení bez tréninku, bez toho, abych uměl být sám se sebou šťastně a spokojeně. To, že dokážu být v meditaci a zapomenu na veškerý svět kolem a jsem v přítomné chvíli a není jiný čas než teď a tady, neexistuje minulost, budoucnost, jsem jenom já a energie, vnímání toho co se zrovna děje, to je něco jako milování se sebou. Nemusím vzrušovat žádnou část svého těla, a nebo mohu, jsou meditační techniky, které pracují s takovou energií, člověk se vzruší, pak se ponoří do energie. Ale to, že vnímám sám sebe, to už je ten pocit, vhled, způsob. Je to láska k sobě. A z lásky k sobě, z naplnění sebe sama teče energie i k tomu druhému.

Hodně se na různých setkáním dělají techniky, kdy muži jsou spolu - něco jako mužská tantra, a ženy jsou spolu - něco jako ženská tantra. Je to proto, aby se muž opravdu nabil, aby opravdu byl mužem, aby si ve společenství mužů uvědomil sebe sama – jaký je, co je, co v něm je mužského a ti ostatní muži mu svojí přirozenou reakcí pomáhají najít svoji polaritu. Skupina mužů se mnohonásobně nabije a mnohonásobně nabije každého jednotlivce, každého člena skupiny. Vytvoří se určitý kmen. Stejně tak i u žen, když jsou pohromadě, přeskakuje jiskra ženství z jedné na druhou. Dokážou úplně bezpečně vypnout, není tam agresor, který by je vzrušoval, ještě nejsou tak velkými ženami nebo v té situaci nejsou v kondici velkého ženství, a když by tam vstoupil mužský agresor, tak by se mohly stáhnout. Skupina žen, která je pohromadě a je tam bezpečí, to nepolaritní bezpečí, kdy žena nemusí být ženou, aby naplnila muže, nemusí být ženou, aby pomohla muži. Nebo muž nemusí být mužem, aby pomohl ženě, není tam vztah, každý vztah vždycky vytváří náročnost.
Když muži jsou s muži a ženy jsou se ženami, tak tam není vztah, je to bezpečí od vztahu, ženy prožívají se ženami, muži prožívají s muži a najednou se stávají muži a ženy se stávají ženami, všechno narůstá svojí jedinečností. Je zajímavé, že toto nelze dělat donekonečna. V určité chvíli je mužská společnost tak přesycena mužstvím a ženská společnost je tak přesycena ženstvím, že už netouží být spolu, že už je toho tolik až je toho moc, a to je ideální situace pro párové techniky.

Cesta k hlubokému intimnímu spojení začíná od milování se sebou, pokračuje milováním se se svým principem, se svojí polaritou, se skupinou stejného pohlaví, a teprve toto otevírá intimní setkání s polaritou. Mám zkušenosti, že na některých skupinách, seminářích a setkáních, když se předčasně otevře vztah muže a ženy, tak to nebývá hluboké, hrozí povrchnost. A naopak, když se dá velký prostor úvodnímu setkání člověka se sebou a úvodnímu setkání člověka se svojí polaritou, tak je tam pak velké chtění a velká dychtivost po spojení s druhou polaritou. Dokonce i programy, které děláme na našich skupinách, jsou tak záměrně rozvrženy během dne. Když děláme čtyřfázový program – ráno, dopoledne, odpoledne, večer – tak s oblibou zařazuji vždy jeden program, kdy se člověk věnuje sám sobě, nějakou meditaci, kdy je jedno, jestli tam jsou muži nebo ženy. Rád zařazuji programy, kdy muž je s muži a žena s ženami, někde jsou polaritní techniky – jako jedna fáze, všechno to dohromady hraje.