mám dnes sto chutí uštědřit políček těmto zatracencům, vytáhnout z komory starou rákosku a vyprášit vyprášený kožich, polít je studenou vodou, rozčílit se do běla, uběhnout sto kilometrů a zvolat CAVE!


Toto je tvrdá zenová výtka dlouhodobým žákům, těm co se honosí, že již čtyřikrát prožili mystéria, pětkrát mystickou školu a stosedmdesátdevětkrát archetypy…


napadá mne takové přirovnání: je dobré chodit pít do studánky, když je voda chladivá, když poprvé ochutnáme chut čisté vody, nemůžeme se nabažit, je to jako objevit pramen živé vody, která navrací chut do života, která rozproudí zatuhlé cévy, rozzáří mdlé oči a vytrhne k extázi skomírající život.


někteří zařadí Lažánky do životního standartu, normálně pracují, žijí celkem spokojený a úspěšný život, a když přijde onen čas mystérií, třiáčka,třibéčka....přijedou, pobydou, třeba objeví novou lásku pro sebe, něco si prožijí.


někteří najedou na standart, že v každém programu neustále řeší a hledají, zkoumají, pečlivě bádají, kde je jádro pudla, kde je skrytý bolestný problém , kde by se dalo ještě něco, ještě něco objevit...znovu a znovu se vynořuje jiná bolestná událost
jiní nenávratně odejdou s milou vzpomínkou a jiní nenávratně odejdou
jiní a těch je většina jsou směsice všech těchto pocitů, vnitřních motivací, těchto mých uměle stvořených kategorií

a naposledy:jiní se ponoří do pohodlnějšího provozu, znovu a znovu absolvují určité rituály, které jim vyhovují, najdou v sobě něco nového, jinou vnitřní motivaci, jiný zdánlivý důvod k bytí ve společnosti Lažánek. Protože tak jak se vyvýjí Mistr, tak se posouvá dále i meditační centrum.


A zde v tomto okamžiku přicházím já a tvrdím:


....... mám dnes sto chutí uštědřit políček těmto zatracencům, vytáhnout z komory starou rákosku a vyprášit vyprášený kožich, polít je studenou vodou, rozčílit se do běla, uběhnout sto kilometrů a zvolat CAVE! .......


copak není nevědomé, chodit stále pít, znovu objevit pro sebe vnitřní důvod k procházce lesem a poplácat sama sebe po rameni, kterak jsem zasloužilá, že dokáži znovu přijít! Jak je to pošetilé!! Vypadá to tak,že jediný vědomý krok kterého jsem schopna je znovu se vnitřně motivovat z jakéhokoli důvodu přijet.


Vždyt když jednou pochopím, že pobýt v Lažánkách, pobýt v oné prapodivuhodné společnosti mě občerstvuje, zlepšuje mé bytí, obohacuje můj život, tak jediný krok, jediný vědomý krok který udělám je to, že najdu vnitřní důvod sem jezdit??

Nejsou, neexistují žádné jiné vědomé kroky??
Nejsou, neexistují žádné jiné vědomé kroky, kterak svým vlastním bytím tak navrátit hodnotu, kterou jsem získal?
Kdy přichází ten okamžik přerodu z pouhého braní v navracení a dávání?


Připadá mi pošetilé a zaslepené myslet si, že jediný tvůrce a veliká podpora musí být ta jediná! Zaslepeně na ní spoléhat.


Dobrých restaurací je mnoho, je i mnoho výborných výrobců vozů, kteří mají své originální a významné tvůrce, ale přeci jenom není mnoho Lažánek, místo, které je velice specifické, originální a jedinečné. Je to trochu rarita, která jednou zmizí jako zmizela Oshova Puna.


Vážím si proto velice mnohých těch, kteří svým bytím navracejí, nemohu a proto se omlouvám jmenovat všechny: Martinovi, že je dobrý Reiki Mistr a věnuje čas a prostor Reiki v Opavě, Pandovi, Lucce, Ludkovi, Staně, Aje,Slavkovi a Jirkovi..Dáše z Opavy za snahu neustále zlepšovat chatky novými záclonami, Honzovi že přispěl na nářadí...,Ivetě, že přispěla na kurzovné, já ani nevím kdo vše co ještě a ani to není předmětem mého dnešního článku.


Chci jenom přivést vědomí k tomu, že není moudré nevědomě chodit pít a žít ve zdání, že studánka je zde jaksi sama od sebe, že se zde vyloupla uprostřed lesa a že nemůže přijít třeba malé stádo zeber a zašlápnout její pramen.


Jenom vědomí vděčnosti a uznání totiž nestačí, myšlenka je prázdná, pokud v pozadí nestojí reálný čin.
Nejsou, neexistují žádné jiné vědomé kroky?