Vysoko v horách v Kendy je malé meditační buddhistické centrum. Je to vysoko v horách, je třeba projít několik kilometrů čajovými plantážemi a až na úpatí hory narazíte na malé kamenné budovy, malou zahrádku. Jsme tady v meditačním centru Nillambe. Není zde ani elektřina ani teplá voda, horský pramen po ránu vás jasně osvěží. Je to oblíbené centrum pro své výhledy do kraje a celkovou atmosféru.

Ve skutečnosti se zde celý den praktikuje Dhamma, což je sezení, vipassana. Ráno vás gong vzbudí o půl páté, probudíte se do přízračného šera, za svitu svíček se zde všichni zdají jako přízrak, vstupujete do místnosti s Buddhovou sochou, kde kolem dokola sedí již několik mužů a žen ve vipassaně.

O šesté je čaj a potom cvičení jógy, pracovní meditace a hodina a půl sezení, chození, pozorování. Konečně oběd. Odpoledne podobný program. V době čaje se na půl hodiny můžete pobavit s tím, kdo je vám blízký, neboť to je jediná doba, kdy je možno mluvit. Když jsem přijela já, byl zrovna významný den úplňku a doba tichosti 24 hodin. První dny jsem se s radostí ponořovala do meditace, ticho a klid po měsíci rušného a dobrodružného cestování. Po několika dnech se ve mě ozývá revolta, toto přece není život, jak tady tak můžete sami sebe umrtvovat? To, že zklidňujete mysl bez kontaktu s vnějším světem, to nemá výšku, kdybyste znali naši komunu, Lažánky, to byste poznali, co je to opravdová meditace!
Láska, smích, milování, klid, ticho, meditace, katarze, vše živé, živé…!!

Zapřísahám se, že ráno odjedu, ale nakonec zůstávám, slíbila jsem si přece prožít jaké to je, být dlouho ve vippasaně.

Strašně špatně se mi vstává, i ráno i odpoledne po klidu. Nejraději mám snídani a oběd, uklízení zahrádky a pozorování západu slunce a taky jsou mými přáteli malé všudypřítomné veverky. Potom se najednou něco mění. Zmizí rebelie a srovnávání a já se smiřuji s klidem a tichem po několik dalších dní. Když prší, každá kapka mne dojímá k pláči, vítr, který se prohání nad skalami mi bere dech, vše je najednou tak živé, tak dojemné, jako kdybych se spojila s bytím. Každý nepatrný vjem na procházce působí jako veliký dar, pociťuji benefit, radost a kouzlo vipassany.

Nesouhlasím ale s tím, že by největší umění člověka mělo být, kterak vydržet ve vipassaně celý život, zde jsem se tolik setkala s tím, jak staré učení, učení Buddhovo, bylo neživě praktikováno, jak se z něj stala doktrína a náboženství bez hlubšího smyslu vedla mnichy do smrti zaživa. Meditace je živá, živoucí život, tryskající projevené bytí. Souhlasím s Oshem a děkuji za benefit. Naposledy, nejdůležitější je to, co tvoříme my tady a teď.