Inspirace do nové čajovny a taky pár postřehů...
Pití čaje na Srí Lance
Celá vysočina na Srí Lance je v podstatě jedinou velikou čajovou plantáží. S nadmořskou výškou, svažitým terénem a s teplým klimatem jak čaj vyžaduje.
Čaj roste na keřích, které kdyby se nestříhaly, dosahovaly by výšky deseti metrů. Na Srí Lanku se dostal náhodou jako náhražka za kávu. Všechny kávovníkové plantáže byly v devatenáctém století zničeny ničivou chorobou a teprve v roce 1867 jistý lord Tailor vypěstoval první keř. Od té doby je čaj hlavní a nejvzácnější surovina na export.
Tamilské ženy zde přišli z jižní Indie a dvě století trhají každý den nůše čaje. Patří do nejnižší kasty, do které se narodily a jsou jediné ženy, které na Srí Lance tvrdě pracují a mají zvláštní životní rytmus. Od dvanácti let do smrti se věnují na jediné plantáži sběru čaje v houfu jiných tamilských žen. Průměrně si vydělají dvěstěpadesát rupií, což je asi osmddesát korun denně...
Ve staromódních vícepodlažních továrnách se lístky suší, proudí mezi nimi vzduch na jutovém plátně, pak se drtí, a tím se spouští fermentační proces. Umění čaje je v umění fermentaci ve správný okamžik zastavit, vypálit tak, aby dostaly černo-hnědou barvu.
Existuje veliký počet odrůd čaje, liší se velikostí, od levných prachových přes zlomkové čaje až po čaj z celých lístků.
Kvalitou označují se flowery, pekoe nebo souchong. Dále čaj nížiný, pod 600 metrů, má velké tělo, roste rychle, ale slabou chuť.
Horský čaj, přes 1200 metrů, roste pomaleji a je proslulý jemnou chutí.
Nejlepší je se do takové čajové plantáže vydat a proniknout i do továrny, kde obvykle zastihnete někoho, kdo vás za provede, tedy za pár rupií, za bakšiš...
Protože jsme v horách, na čajové lístky padá mlha a je li člověk sám, občas i tíseň. Tamilské ženy na vás pokřikují a široce se usmívají, mají hnědé děravé zuby, osmahlé, vrásčité tváře, uprostřed čela bindu, obrovskou červenou tečku pro štěstí, tilak.
Máte-li štěstí, potkáte vodopád, u skoku dvou milenců, který se tříští a dokončuje vlhkou atmosféru dne. Továrna se zjevuje jako přízrak, vystupuje a zase zapadá do mlhy, je stará, ve starém anglickém duchu, rozlehlá a opuštěná. Ale jen na oko. Uvnitř tepe život. Dostávám napít trochu čaje a s otevřenýma očima vstupuji do říše výroby. Nejdříve se čaj suší na obrovských jutových pytlích, proudí horký vzduch. Potom se dále a dále zpracovává, všude je velmi prašno až na konec třídička podle velikosti rozmístí tři kvality čajových lístků. Kvalitní čaj jde na export, cena se stanovuje ochutnáním v hlavním městě na dražbě čaje, a většinou do čtyř dnů od sběru na plantáži je ve velikých vakuovaných bednách exportován do bohaté Evropy. Lipton, London breakfest tea….., na celé Srí Lance málokde koupíte jiný než levný, prachový čaj, powder…
