Hledání kořenů. Hledání rodu. Hledání rodiny.
Co vše se skrývá za těmito slovy? Co nám bylo přidáno k životnímu příběhu našimi předky? Otázky… těmi to vždy začíná. A právě otázky ve mně probudily touhu po odpovědích. Přiměly mne k činům, které jsem léta odkládal...

 Na počátku stojí muž. Můj otec, který zahynul při autonehodě, když mi bylo 5 let. Nepamatuji si ho. Nepamatuji si nic, co se ho týká. A z toho také pramenila má lhostejnost z doby dospívání až do dneška k rodině ze strany otce. Nejezdil jsem na jeho hrob a nebyl jsem ani na pohřbu babičky a dědečka. Až před rokem jsem svého otce potkal. Během regresní terapie. Stál ve dveřích jako temný stín, ze kterého šel strach. Nedovolil mi projít. Tušil jsem, že tam za těmi dveřmi je něco hezkého. Ale tehdy jsem neprošel.

 Potom přišlo Reiki 3B a s ním téma rodiny. Nechtělo se mi do toho, ale nakonec jsem se „zakousl“ a s velkou energií se vrhl do svých genealogických začátků. Zavolal jsem bratrovi otce. Následovala návštěva a velmi vřelé přivítání. A tak jsem našel svou rodinu. Svůj rod. Zahrnut pozorností, láskou a kupou rodných listů, jsem se vydal do Moravského zemského archívu a zde dohledal své předky 7 generací zpět. Bylo to fascinující a vzrušující.

 Poté přišel další víkend 3B a s ním nová vize. Otec stál opět ve dveřích. Jeho temnota ustoupila a zůstala jen mazlivá šeď. Chvíli jsem na to koukal a čekal, co se bude dít. Najednou se vedle něho objevilo dítě. Natáhlo k němu ruku a on tu ruku vzal do své. Byl jsem to já. Spolu s otcem jsem coby dítě prošel dveřmi do krásného světla a z něho nám naproti přicházeli dědeček a babička. Babička se hezky usmála, řekla „Jožínku“ a jemně mne pohladila po tváři. Bylo to tak opravdové. Tak moc opravdové … Mou páteří proběhlo mrazení až k temeni hlavy a pak mé srdce zalila radost. Radost ze setkání. Jakoby se přede mnou otevřela brána a za ní netušené prostory. 

 Mé poznání rodu je nyní na počátku. Ale to nejdůležitější a nejnáročnější mám za sebou. První krok. Překročil jsem práh své mysli a vydal znovu na Cestu, která nekončí a která nemá začátek. Jsem hrdý na to, co jsem udělal. Mé kořeny pomalu ožívají a s nimi i já. Míza života proudí a vyživuje mé tělo, mysl i ducha. Je to dobrá cesta. Je to dobrý život. Ne dokonalý, ale neskutečně živý a opravdový.

 Josef Zaoral (Josífek)