Proč se nazýváme Živá cesta Reiki nebo Reiki - živá cesta?

Jestliže je něco živého, tak to není mrtvé. Mrtvé sděluje něco mrtvým nebo těm, kteří za života umřeli. Živé sděluje něco živým nebo i těm, kteří jsou ve své smrti stále živí svým odkazem.

Mrtvá cesta je ta, která je tvořena dogmaty, puritánskou neměnnou tradicí, ulpíváním na formách bez vnímání esence a vnitřního obsahu.

Typickou mrtvou cestou je cvičení joginských cvičení tak, jak se cvičily v době Patandžaliho. Taková přesně opakovaná cvičení nám můžou dokonce ublížit, protože naše těla potřebují v naší době už něco jiného, jsou jinak zatěžovaná, mají jiné choroby a podobně.

Dělat Reiki tak, jak zdomácnělo v určité době v Japonsku, je stejně tak mrtvé a pošetilé. Nemůžeme toho být schopni už proto, že celá naše společnost je totálně jiná. V době Usuiho v Japonsku byla středověká společnost se všemi tradičními třídami, určitě Reiki nemohli dělat „profesionálně“ například rolníci nebo už vůbec ne eta (nejnižší třída). Tato dovednost byla určena buddhistickým mnichům či podobné třídě. Celá kultura, vědomí člověka, posedlost národní tradicí je v Usuiho systému obsahově nebo formálně zakotvena. Pochopí snadno ten, kdo Reiki uvidí ještě ve starší podobě a tou je indické pránické léčení. Jedná se sice o jiný název, my však víme dobře, že kolébkou buddhismu je Indie a že Usui čerpal ze starých sanskrtských a buddhistických textů a nauk. Indické pránické léčení a Reiki je zcela identické, pokud si odmyslíme vliv té či oné národní kultury nebo náboženství.

Pochopíme to rovněž, když se podíváme, co z Reiki udělaly různé americké asociace.

Na jedné straně se jedná o prodej krátkodobé služby a na druhé straně o podivnou směs novodobého křesťanství včetně různých zázraků a naivního pohledu na léčitelství.

Podstatou je však to, že lidé tvořící nové formy hledají autoritu ve své domácí kultuře a ve svém domácím náboženství. Hledají něco, čemu je možné se odevzdat.

Živá cesta znamená pochopit, že hlavní autoritu najdeme v sobě samém. Podstatou živé cesty je ten fakt, že Reiki chápeme jako archetypální zkušenost a dovednost, jako něco zcela kulturního a přitom mimo kulturu a jako něco zcela náboženského a přitom mimo jakékoliv náboženství.

Proto se Reiki - živá cesta zrodila uprostřed Evropy v podobě autentického hnutí. Nenavazujeme na husitské křesťanství nebo českou renesanci, nenavazujeme ani na komunistickou a socialistickou zkušenost, i když všechny tyto jevy se zákonitě do našeho díla promítají.

Vědomě navazujeme na to nejúčinnější, co západ či východ nabízí. A je nám jedno, jestli ta či ona technika pochází z Evropy, Asie, Latinské Ameriky a jestli pochází z doby před naším letopočtem, a nebo je současným výplodem moderní psychologie.

Vědomě navazujeme na to, co nás naučili naši učitelé, naši mistři. Nikdo z nich však nežil v této době, v tomto státě a v této společnosti. A proto my jsme počátek, my jsme zrození Reiki v tomto čase a na tomto místě.

Není to pýcha, ale vědomí esenciální cesty, které záleží především na obsahu, a formu přizpůsobuje účelu, době a způsobu života... Je to vědomí živé cesty, je to plynutí s Reiki časoprostorem, je to pravé mistrovství.