Naše vědomí je vědomí zotročeného byznysmena nebo svobodného homelesáka.

V druhé části bych se chtěl zamyslet nad stavem společnosti a potřebami soudobého člověka.

Naše vědomí, náš způsob vnímání života se radikálně oproti dřívějším dobám změnil.

Velmi radikálně.

Na konci předchozího režimu jsme předstírali určitou společenskou angažovanost, abychom měli čas a prostor na zájmovou seberealizaci, na budování si svého hnízda. Byli jsme společensky orientovaní, měli jsme potřebu vytvářet menší skupiny lidí, ve kterých jsme realizovali své potřeby. Pod tlakem jsme si buď podivnou realitu neuvědomovali nebo jsme mysleli na to, co bude až tu režim nebude. Bylo nějaké východisko, byl nějaký cíl. Paradoxně jsme měli nějaký cíl, neboť jsme si uvědomovali sevření. Bylo možné alespoň myšlenkově proti něčemu bojovat, bylo na co hmatatelného nadávat a bylo z čeho si dělat vtipy. Byl jasný terč na vystřelení šípu.

Na druhé straně jsme měli zajištěnu základní existenci typu chléb a hry. Naše představivost nebyla drážděna bohatými idoly, nepotřebovali jsme tolik vyniknout a tolik, navzdory druhým, vítězit. Strategie života bylo spíše si najít ne příliš náročné zaměstnání, moc neusilovat o velké posty, které s sebou nesly politickou zátěž. Většina lidí chtěla ve společnosti mít zajímavý post, který by umožňoval ze společnosti těžit a společnost i zneužívat.

Byli jsme využíváni a využívali jsme.

Byli jsme zneužíváni a zneužívali jsme.

Byli jsme vedeni ke kolektivizaci a jednotné frontě a my jsme vytvářeli malé zájmové společenství ve sportu, v umění, v hobby, žili jsme kolektivně po svém, měli jsme čas žít kolektivně a byli jsme k tomu vedeni.

Dnešní režim rozbíjí všechny kolektivní vazby. Dnešní režim nutí člověka k velkému nadstandardnímu výkonu. Dnešní člověk musí zapojit své síly, aby uspěl, aby byl úspěšný, aby měl trvalé, dobře zaplacené zaměstnání nebo dobrý byznys.

Dnešní člověk musí být individualista, nemá čas se zabývat druhými, nemá čas zabývat se ani sebou. Je otrokem nějakého ekonomického plánu.

Dnešní režim člověka preparuje na poloautomatického robota, který sleduje jen svůj výkon.

Nemá čas a prostor na rodinu, city, umění, zájmy, na své zdraví. Společnost si ho kupuje za peníze a za ty mu jako úlitbu bohům nabízí své hračky. Lepší auto, byt, spotřební zboží.

Vede ho ke spotřebě, vede ho k určité droze, vede k tomu, aby se naučil své peníze utrácet a aby měl trvalý nedostatek, aby trvale byl nucen se orientovat na svůj výkon.

Zvyšující se náklady na život, základní potraviny, služby, daně, za všechno se platí, to vše neumožňuje člověku normálně přežívat.

Situace je vyhrocena na nejvyšší míru.

Buď jsi zotročený a zajištěný nebo svobodný a homelesák.

Je stále obtížnější vytvořit si slušný rámec pro uspokojivý naplněný život.

Jsou určitě výjimky. Jsou určitě lidé, kteří jsou slušně zabezpečeni a naplněni životem.

Ale podmínky ve společnosti jsou takové, jak píši.

Naše vědomí je vědomí zotročeného byznysmena nebo svobodného homelesáka. Chápejme to jako symbol určující stav našeho vědomí.

Většina inklinuje k nějakému extrému, málokdo je někde uprostřed.

Ale všimněme si, ať jsme byznysmeni nebo homelesáci, stále řešíme pouze materiální a základní existenční úroveň našeho života.

Buď se zabýváme investicemi nebo drobnými na polívku, buď řešíme umístění našeho rodinného domu nebo hledání střechy nad hlavou.

Abychom mohli změnit naše vědomí, abychom mohli změnit náš hypnobilní důraz na hmotný svět, potřebujeme zažívat jinou skutečnost. Potřebujeme zážitek, potřebujeme katarzi, potřebujeme pozornost na vnitřní věci člověka a potřebujeme pozornost na lidské cíle, které přesahují každodennost.
A to je jeden ze zásadních důvodů, proč vznikla Živá cesta Reiki.