Byl to zajímavý člověk, který zavrhl své jméno, a proto se mu říkalo "Bezejmenný". Pocházel z tradiční Reiki rodiny, ale popíral japonskou tradici a popíral Usuovský systém.

Chtěl bych sdílet o této cestě.

Cítím, že celý náš život je cesta. Pokud jsem nazýván zakladatelem této soudobé transformační formy Reiki, tak jen proto, že jsem se ocitl v určitém čase na určitém místě.

Protože mně osud (nebo Existence) využil a zneužil, a nebo z opačného úhlu jsem možná zneužil a využil osud já.

Faktem zůstává, že na přelomu devadesátých let minulého století nebylo obecně o Reiki jako takovém v našem státě nic známo.

Poprvé jsem se potkal s Reiki někdy v roce 1985-87, kdy jsem studoval různé formy energetické práce zvláště pro trénování herců studiových divadel. Třetí divadelní reforma byla známá svou velikou inspirací z asijského léčebného a bojového umění, z východních tanců a rituálů. Pantomima pracuje svým způsobem s Reiki, komunitní divadla jako je Living theatre nebo experimentální studio Jerzyho Grotowského pracuje s Reiki energií. Práci s energií člověk nalezne již v dílech ruských autorů Stanislavského, Majercholda. Dá se říci, že studiová divadla a divadla komunity sami sebe braly jako duchovní cestu, jejíž součástí byly četné tréninkové praktiky podobné zenbudhismu či japonského divadla No.

V netradičním divadle jsem na různých seminářích potkával a trénoval práci s energií. Nezapomenu na budhistického režiséra Huberta Krejčího, který používal v divadle prvky aikido. Mohu říci, že první etapou na cestě transformačního Reiki byla tato pedagogická a herecká zkušenost, která se vyznačovala právě prací s talentem a jeho energetickou podporou.

Divadlo mně umožnilo i setkání s mistrem pránického léčení a tantry Dewem Bhardvajem. Bylo to v roce 1991 na druhé divadelní olympiádě v Delhi, v Indii. Dew se této akce účastnil jako znalec tradičního obřadního divadla, které používalo prvky tantry a pránického léčení.

S tímto mistrem jsem se scházel dále v roce 1992, kdy jsem zorganizoval Indický festival v Brně, Praze a dalších městech. Na tomto festivalu Dew Bhardvaj přednášel a dále s námi v Lažánkách setrval a stal se součástí naší komunity. Zasvěcování a trénink pránického léčení, které je s Reiki takřka shodné svým obsahem, trvalo u nás nonstop šest až sedm měsíců každodenního života a pokračovalo až do roku 1994. V jeho průběhu jsem byl několikrát v Indii, Japonsku a v Thajsku. Tento trénink měl charakter mistrovského studia.

V Thajsku na mistrův popud jsem absolvoval trénink v oblasti královských thajských masážích s důrazem na nekontaktní masáže, v Japonsku jsem absolvoval asi měsíční praxi s Reiki s „bezejmenným“ japonským tradičním mistrem. Byl to zajímavý člověk, který zavrhl své jméno, a proto se mu říkalo "Bezejmenný". Pocházel z tradiční Reiki rodiny, ale popíral japonskou tradici a popíral Usuovský systém.

Dew Bhardvaj a jeho kolegové v Thajsku a Japonsku byly další výraznou zkušeností. Od té doby cítím, že Reiki živá cesta navazuje na původní indické kořeny.

Reiki je však původní japonský název. Japonský vliv na formování Reiki živé cesty se uplatňuje několikrát. Zaprvé se japonský název metody celosvětově rozšířil, takže slovo Reiki začalo mít charakter terminus technikum, tedy odborného názvu. Navíc v příštích letech jsem několikrát absolvoval různé stupně Reiki od různých mistrů Reiki, kteří se odkazovali na Usuiho a jeho systém. Chtěl jsem se obohatit a udělat si přehled v oboru. Mezi nimi byli lidé, které bych za mistry dnes již nepovažoval, ale k inspiraci a k povzbuzení byli dobří. Také japonec a američanka.

Za rozhodující zkušenost považuji moji první návštěvu Oshova mezinárodního centra v roce 1995, které jsme údajně jako první česká skupina navštívili v roce 1995. Ačkoliv Osho už nebyl ve svém těle, považuji se za jeho žáka, neboť mě nesmírně ovlivnil. Mohu říci, že jsem Oshův ashrám zažil v plné energii, kdy byla cítit naplno jeho spirituální přítomnost.

V Oshově ashrámu jsem od té doby absolvoval několik skupin a tréninků. V oblasti Reiki byla zajímavá zkušenost a setkání se Swami Prem Amritem, který spojoval Oshovy meditace s Usuiho systémem Reiki. Tento mistr mě formálně zasvětil do mistra Reiki dle Usuiho systému nejdříve v Indii, později v Bělorusku.

Všechny tyto zkušenosti formovaly založení Reiki živé cesty jako formy dlouhodobé transformace určené pro normální pracující lidi.

Od amerického povrchního modelu se Reiki živá cesta liší důrazem na meditační zkušenost, dlouhodobostí a zaměřením na práci se sebou. Absolvent Reiki živé cesty má být hlavně mistrem svého života nikoliv bezduchým léčitelem.

Od tradičního systému Reiki, jak je používán v Japonsku, se liší tím, že je určen pro všechny a nikoliv jako profesní vzdělávání. Dále se liší rezignací na japonské tradiční meditační techniky, které nejsou pro nás vhodné. Místo nich používáme aktivní Oshovy meditace.

Zůstává práce se symboly.

Jsem nechtěným průkopníkem Reiki. V době, kdy jsem začínal, žádný schopný mistr Reiki nežil v naší republice. Reiki se v průběhu několika desetiletí vytrhlo ze svých původních indických, čínských, japonských kořenů a stalo se celosvětovým hnutím.

Podobná práce s energií se nachází v každé kultuře. Viz například katolické Duchovní cvičení Ignáce z Loyloly nebo tradice Sufi.

Reiki jednoznačně nevychází z jednoho kořene a rovněž jako zakladatel Reiki živé cesty nejsem interpretem klasické formy Reiki, ale naopak za spoluúčasti mých mistrů tvůrcem syntetického modelu, který má daleko větší uplatnění.

Z toho důvodu se nemohu odkazovat na jednu ucelenou linii mistrů a žáků.

Pokud Reiki živá cesta bude živá i nadále, tak moji skuteční žáci mohou sebe chápat jako druhou generaci.