Nemoc postupuje odshora dolů. Je-li plné vědomí a pozornost, nikdy nevznikne duševní choroba nebo duchovní oslabení. Potom ani na tělesné úrovni se neprojeví nemoc. Naopak oslabením vědomého života, oslabením duchovní kvality, se oslabí duševní schopnost člověka. Ta zastaví emoční sebevyjadřování a emoční projev se komplikuje. Oslabí se schopnost člověka kontrolovat a vnímat své tělo, které otevře brány infekcím.
Pyramida léčení aneb útěk z hrobníkovi lopaty - část druhá
V předchozí části jsem demonstroval na svém osobním příkladě dlouhodobou provázanost různých vnitřních zátěží a oslabení. Ukázal jsem, jak se jednotlivá oslabení a infekce na sebe vážou. Zároveň, jak v řešení chronických nemocí alopatická medicína bloudí a jak rovněž bloudí různé postupy alternativní medicíny.
Jsem přesvědčen, že existuje něco jako Pyramida léčení. Není jenom to, také existuje Pyramida nemoci.
Ve vrcholu pyramidy nalézáme čisté vědomí a pod ním duševní schopnosti, duchovní práci, meditace, Reiki, věcnou mysl, prostě všechny nehmotné věci. Když pyramidu rozřízneme podélně v půlce, tak se jedná o hranici mezi hmotnou a nehmotnou nemocí nebo stavem těla.
Nad touto hranicí nalezneme energetické vyrovnávání, akupunkturu, energetické působení, pránické léčení. Pod touto hranicí nalezneme detoxikaci, bylinnou léčbu, aromaterapii a někde dole u základny alopatickou medicínu.
Směrem k vrcholu je méně hmoty, směrem dolů k základně je více hmoty. Odshora dolů jde čas. Vyšší sféra kontroluje nižší sféru, nižší podmiňuje vyšší sféru. Čím výše, tím je vše jednodušší a obecnější a univerzálnější, ale hůře pojmenovatelné a diagnostikovatelné, lépe řečeno diagnostika odpadá. Čím níže, tak je vše komplikovanější, konkrétnější a specifičtější, ale lépe pojmenovatelné a diagnostikovatelné.
Na vrcholu pyramidy je jediný nález: dostatek nebo nedostatek vědomí a lásky, na druhém konci je to nekonečně mnoho nálezů. Na vrcholu pyramidy je možné použít pouze jednu metodu a tou je něco jako odevzdání se bohu a sebeuvědomění, na opačné straně se jedná opět o mnoho známých a neznámých metod.
Nemoc postupuje odshora dolů. Je-li plné vědomí a pozornost, nikdy nevznikne duševní choroba nebo duchovní oslabení. Potom ani na tělesné úrovni se neprojeví nemoc. Naopak oslabením vědomého života, oslabením duchovní kvality, se oslabí duševní schopnost člověka. Ta zastaví emoční sebevyjadřování a emoční projev se komplikuje. Oslabí se schopnost člověka kontrolovat a vnímat své tělo, které otevře brány infekcím.
Mikrobiologická a ekologická zátěž oslabí tělo, jeho imunitní systém, což se postupně zhmotní v nějakou konkrétní chorobu, která se projeví na nějakém konkrétním místě těla.
Z detoxikační medicíny je známo, že jestliže je v kondici a ve zdraví mateřský orgán, jako jsou ledviny, játra, žlučník, slezina..., nikdy neonemocní tkáň, která je pod vlivem tohoto mateřského orgánu. Je to opět princip, že vyšší kontroluje nižší. Méněhmotné kontroluje vícehmotné, obecnější kontroluje konkrétnější.
Ideální prevence je duchovní práce, meditace, Reiki. Což perfektně funguje, pokud je člověk zdráv a detoxikován. Pokud je člověk duševně, duchovně, emočně a tělesně zdráv a v plné kondici, tak by měla plně postačit duchovní práce jako kontrolní mechanismus zdraví.
Jenže, jak ukazuje můj osobní příklad, my se narodíme již nemocní, již oslabení, již předurčení. Sotva jsme se narodili, již musíme řešit na různé hmotné i nehmotné úrovni své zátěže, psychické toxiny, neboť naše společnost je nemocná několik generací a mnoho generací je nevědomá.
Proto pro léčení je nutné pracovat na té úrovni, na které se nemoc zobrazuje. Je-li nemoc duševní, pak léčíme duši a kontrolně, preventivně vědomí. Je-li nemoc na úrovni emocí, léčíme emočními cestami, technikami, katarzemi a zároveň působíme na vědomí, duši, psychiku, tedy vždy na vyšší úroveň jako prevenci a ochranu před navyšováním problému.
Je-li nemoc na úrovni toxinů, tak detoxikujeme tělo, zároveň můžeme očišťovat emoce a postoje k životu. Je-li nemoc v oblasti působnosti alopatické medicíny, tak detoxikace jako vyšší úroveň pomáhá a kontroluje vážné zhmotnělé úkazy na těle.
Velkou chybou je léčit jenom duši, když nemoc je již v těle. Taková léčba tělu nepomůže. Tělo je v akutním procesu a léčení duše je dlouhodobý proces, kterému dlouho trvá než ovlivní znovu tělo. Někdy je to otázka práce s více generacemi rodu a rodiny.
Pokusím se tedy formulovat zákonitost léčby. Je potřeba nejdříve působit na akutní problém a na té úrovni tělesné nebo duševní, na které se problém zobrazuje. Je-li v těle, je potřeba působit tělesně. Jakmile je akutnost potlačena, můžeme působit na příčinu nemoci.
Jako příklad uvedu opět vlastní detoxikaci. Můj nervový systém byl zatížen boreliovou nákazou a nákazou Krymské horečky, neměl jsem ani energii ani pozornost na něco jiného.
Léčení typu vizualizace bylo příliš nehmotné, léčení postojů k životu nesmyslné, bylo třeba akutně řešit infekční nákazu. Kdyby byla známá cesta nějakého chemického léku, s jistotou bych po něm sáhl, ale na virózy alopatická medicína moc možností nenabízí, proto jsem si musel odtrpět své a řešit akutní problém detoxikací, která je spíše dlouhodobější a jdoucí více po příčině, což znamená, že to i déle trvá.
