Poznáme, kam vede osobní transformace ?

Hnutí Živá cesta nebo Reiki-živá cesta neni oborovým nebo profesním školením. Používáme semináře, školy pro kontakt s účastníky a jako nástroj osobního rozvoje, ale není zde konec, který by mohl být definitivně potvzen.

Absolvováním některé školy našeho hnutí nebudete ani diplomovaným masérem, kadeřnicí, léčitelem nebo zdravotním pracovníkem. Nedostanete potvrzení od státu, na základě kterého můžete pracovat v oboru, nedostanete ani takové potvrzení od nás.
Nevylučuji, že bychom něco takového specifického třeba udělali, ale není to hlavní smysl.

Největším významem a velikou silou a důležitým důvodem je právě ten fakt, že se jedná o osobní transformaci, že se jedná o živou cestu, která nikdy nekončí.

Ve chvíli, když se kdokoliv z nás domnívá, že skončila, že je třeba dostatečně vzdělán, že je hotov, tak ustrnul. Nutno říci, že ustrnutí je běžné. Mistři Reiki-živé cesty také ustrnují. A to proto, že vlastně nejsou Mistři.
Mistr neexistuje. Pokud existuje Mistr v hnutí Reiki-živá cesta, ať dá o sobě vědět. Ať ukáže, že je na živé cestě. Pokud ovšem nebudeme troškaři, tak můžeme říci něco jiného.

Pokud je v tomhle vesmíru nějaký žijící Mistr v lidské podobě, kráčející absolutně po živé cestě, tak ať dá o sobě vědět. Ať ukáže, že není jen mrtvým symbolem nebo obrazem, ať ukáže, že absolutně neulpívá na minulosti, že v každém okamžiku je schopen trvalé tvořivosti, trvalé obrody, změny a zároveň, že jeho cesta plyne a že nikdy nezačala a nikdy nekončí.

Mistr neexistuje, je jen hra na Mistra. Starodávná hra měla takovou podobu, že žák žil půl života se svým Mistrem a půl života hlásal pravdu svým životem. Půl života byl izolován v chrámu a teprve pak byl vypuštěn do společnosti. Chrám byl jako lůno matky. V něm nežil devět měsíců, ale třeba třicet let. V podstatě už jako starý vstoupil na dějiště světa.

Tato hra měla svůj smysl v dobách, kdy svět se tolik neměnil. Tato hra potvrzovala sebe sama. Ani ona se neměnila. Nový mistr byl v podstatě kopií toho starého, neboť za třicet let v chrámu spíše byl schopen reprodukovat než tvořit až na čestné vyjimky.

Pošetilec, který by chtěl obdobnou hru sehrát dnes, je zcela mimo realitu a zákonitosti této společnosti. Ať jde raději někam meditovat na úpatí Himalájí.

Mistr neexistuje, je jen ideál, ke kterému směřujeme. Čim ten ideál je vzdálenější od mrtvé ikony, tím je cesta živější a pravdivější. V živé cestě jsme dali této hře rozměr alespoň několika let. V živé cestě jsme této hře dali rozměr katarze, opravdovosti.
Přestává být velký rozdíl mezi pozitivním a negativním, mezi dobrým a špatným a mezi vhodnou a nevhodnou energií.

Přesto je Mistr mrtvev. Něco podstatného stále chybí. Chybí trvalá obroda. Něco jsme vytvořili, ale to zdaleka nestačí. Zapomeňme na to něco, důležité je, zda jsi na živé cestě.
Jestli bez ohledu na to, jak jsi s námi dlouho, stále umíš jít naplno do Dynamické meditace, do Reiki solária, do tvořivostních technik. Jestli umíš znovu a naplno jít do technik, které transformují. Jestli si nemyslíš, že už to všechno znáš.

Na jiné rovině, jestli v tobě se děje něco živého, jestli dáváš nové impulsy, jestli žiješ naplno, a nebo tě zahlušily existenční problémy.
Probuďte se Mistři. Živá cesta ještě neskončila, živá cesta nikdy nekončí. Volám: "Probuďte se Mistři" a volám i na sebe. A oslovuji tím v každém z nás tu sílu, která umí jít k ideálu. Je jedno, jsi-li s námi deset let nebo deset minut, probuď se Mistře. Je jedno, jestli tě tak nazývají, jestli již máš hotovou Transformační školu Reiki, Mystickou školu Reiki nebo cokoliv jiného, probuď se Mistře.

Mistr zemřel, ať žije Mistr.
Mistr nikdy nezemřel, protože nikdy nežil. Ať žije Mistr.

Mistr neexistuje, aŤ žije Mistr.
Já jsem Mistr, ať žije iluze.
Já nejsem Mistr, ať žije iluze.

Mistr zemřel, ať žije Mistr.