Vím, že láska je mou největší životní inspirací. Jsem rád, že mi bylo poněkud pozdě, ale přece, dopřáno poznání, proč každá z Vás v momentu, kdy se stala múzou mé lásky se tak nesmazatelně vryla do mého srdce. Změna je v tom, že Tě miluji, i když se mnou nejsi, miluji Tě, i když vím, že mi lásku nevrátíš. Pozvolna se učím milovat bez očekávání vše kolem sebe – lidi, květiny, slunce, měsíc, celý vesmír se chci naučit milovat.

Dopis ženě jako obvykle po Mysterkách - již po třetích.

Ahoj ženo!
Igorek nazval před lety pilotní akci letních programů „Mystéria lásky, života a smrti“. Po těch letošních jsem si připadal jako hrdina filmu U konce s dechem. Taky jsem byl u konce s dechem a taky jako hrdina tohoto filmu jsem myslel, že umřu. A tak nevím zda letošní Mysterka byly o životě či o smrti, ale co vím, zcela jistě byly o lásce. Jak už to tradičně bývá, tak Mysterka mi připomínají šejkr na míchané nápoje - koktejly.
Když do něj barman dá naše oblíbené ingredience, vznikne lahodný koktejl po kterém se sice člověk cítí jako v drogovém rauši, ale nebolí z něj hlava, ani mu z něj není špatně. Nevím, co se i Tvou zásluhou dostalo do šejkru namíchaného mi hned na začátku letošních Mysterek, ale výsledkem byl koktejl bolesti a slasti, euforie i deprese, přijetí a odmítání, lásky a nenávisti. Jsou možná borci, kteří zvládnou koktejl namíchaný z takové směsi bez újmy na duši a na těle, ale mne udolal. Víš dobře, a byla jsi svědkem několika marných pokusů o zachování mého obvyklého nadhledu, ale mé ego dostávalo každý den zabrat tak, že jsem byl naprosto dezorientovaný a maska nadhledu spadla. Smazaly se mi hranice rozpoznávání co je láska a co je nenávist, nerozeznával jsem rozdíly vnímání radosti a žalu, přestala fungovat motivace k aktivitě. Nic nefungovalo, nic jsem nemohl ovlivnit, vše bylo deprogramováno. Ale v tom chaosu se však najednou u mne aktivovalo velice silné vnímání všeho, co se dělo kolem mne.

Slyšel jsem, co bych ve své normální Lažánecké „formě“ neslyšel, viděl to, čeho bych si nevšiml, prožíval jsem naplno s jinými jejich příběhy, což jsem nikdy nedělal. Tímto deprogramem mysli se stalo, že všechny meditace, i nenáviděná Dynamička“ dostaly dimenze o kterých jsem po léta, co jsem je praktikoval, netušil že existují a celá Mystéria se tak stala skutečně prožitková. Zejména při akcích v přírodě jsem najednou viděl kapku rosy na trávě, malého broučka lezoucího a padajícího se stonku květiny, třpyt slunce mezi listím stromů, šumění vody v potoce už nebyl náhodný zvuk, ale tóny hudby. To byly okamžiky, kdy jsi mi chyběla nejvíce. A když to trvalo pět dní začal jsem si zvykat na to, že už nejsi. Nezbavil jsem se však myšlenky, že nemohu být šťastný, když nejsi se mnou. Tak se pobyt v Lažánkách přeměnil postupně meditací o tom, proč jsem po celý život přesvědčený, že mohu být zcela šťastný pouze prostřednictvím ženy. Když jsem postrádal lásku matky, byl jsem nešťastný, když jsem teď postrádal Tvou lásku byl jsem také nešťastný. Proč??? Pocit, že najdu štěstí pouze prostřednictvím milující ženy u mne vznikl zřejmě pod vlivem absence lásky v dětství a stal se příčinou pro vznik nejhoršího bludu, ve kterém jsem dosud žil. Hned první den letos položil Igorek všem otázku: „Co očekáváš od Mysterek?“ Tehdy jsem si sám odpověděl“ Můj život je jako Rubikova kostka o které jsem přesvědčen, že ji mám těsně před dokončením. Čtyři strany jsou barevně poskládány správně a u dvou protilehlých přece stačí prohodit poslední dvě políčka a kostka bude složena. A tak jsem očekával, že při letošních Mysterkách jenom na ta dvě políčka dám ty správné barvy. Jak jednoduché, že?. Ale každý kdo tuto kostku někdy skládal ví, že když zůstanou špatné barvy na posledních dvou políčkách protilehlých stran, musí se celá kostka zcela rozházet a začít znovu skládat.

To se mi teď děje. Svou Rubikovu kostku života celou přeskládávám a dějí se věci. Za to, že jsem byl velice tvrdě donucen k poznání, že musím začít dělat změny u sebe, chci-li být opravdu šťastný jsem velice vděčen Tobě ženo, Igorkovi a všem, kdo jste každodenně při Mysterkách 2004 zasazovali kamínek do mozaiky mého „osvícení“.

V úctě a vděku Tě virtuálně líbá
Honza

PS. Dnes v noci, 14 dní po Mysterkách, jsem bez zjevné příčiny vstal a sedl si pohodlně u krbu s pocitem naprostého probuzení. Nebylo to probuzení jako když jdu do práce, ale přechod ze spánku do vědomého stavu meditace. Byla to zvláštní meditace. Žádný program, žádná mysl jenom stav blažené prázdnoty. Stav blaženosti jsem pociťoval především proto, že to co jsem prožíval nebylo dílo hlavy, nebylo to ani produktem samotného srdce, přesto jsem celou svou bytostí prožíval intenzivně pocit lásky. Láska byla všude. Nemusel jsem na nic myslet. Nepotřeboval jsem si vyvolávat žádné pomocné vzpomínky. Nic jsem nemusel a přesto byla ve mně i okolo mne LÁSKA. Čekal jsem, že se mi jako obvykle, když jsem potřeboval vyvolat lásku v mé mysli objevíš a já budu moci směřovat tento nával citů na Tebe a jako obvykle očekával, že mi to mnohonásobně vrátíš. Nic, nebyla jsi tam a já s údivem zjistil, že Tě k tomu abych pocítil příliv lásky nepotřebuji. Možná to byla zvláštní forma osvícení, možná ne, ale došlo mi proč mi existence dala příležitost Tě poznat a pochopil jsem podstatu všech svých vztahů minulých. Já prostě potřebuji cítit lásku jako takovou, potřebuji milovat, protože lásku miluji, a miluji ten blažený pocit, který ve mně láska vyvolává. A ty jsi byla, jako všechny před Tebou prostředníkem vyvolání tohoto pocitu. Pro ten božský pocit lásky jsem byl schopen dělat ve svém životě mnohokrát šílené věci. A naopak ještě šílenější věci, když mi láska chyběla. Čili, nikoliv to, že jsi mne opustila, ale to, že jsem plný strachu, že s Tebou mne opustila i láska mne přinutilo dělat všechny ty pošetilé věci, kterých jsi byla svědkem. Vím, že když nemiluji, nežiji.
Vím, že láska je mou největší životní inspirací. Jsem rád, že mi bylo poněkud pozdě, ale přece, dopřáno poznání, proč každá z Vás v momentu, kdy se stala múzou mé lásky se tak nesmazatelně vryla do mého srdce. Změna je v tom, že Tě miluji, i když se mnou nejsi, miluji Tě, i když vím, že mi lásku nevrátíš. Pozvolna se učím milovat bez očekávání vše kolem sebe – lidi, květiny, slunce, měsíc, celý vesmír se chci naučit milovat. Vím, že nejtěžší bude naučit se milovat a nic neočekávat.. Prostě chci se naučit milovat život již jenom proto, že žiji a vím - On se vždy někdo najde, kdo mi pocit lásky umocní v okamžiku kdy se naše lásky spojí. Teď už to vím a nemám strach, že o Tebe přijdu. Rubikova kostka je poskládána. Mysteria 2004 skončila.