Z hlediska tantry je sex základní energie, všechny buňky těla jsou svým způsobem pohlavní. Odmítání nebo potlačení sexu vede k tomu, že člověk se stane sám sobě nepřítelem, neboť sex je základní lidská energie.

Sex

Sexem se označuje pohlaví, pohlavní rozdílnost, motivace i aktivity s ní spojené. Jedná se o hluboce zakotvenou přirozenost zájmu o druhé pohlaví. Tato přirozenost vychází z biologického instinktu.

Sexualita je tvořena ze syntézy tělesných (fyziologických) a psychických (pudových i duchovních) složek. Uvědomování si své vlastní sexuální identity se projevuje kolem třetího roku věku, fyziologicky se utváří zejména v pubertě. Formy sexuálního života jsou považovány za biologický stereotyp aktivovaný vývojově nejstaršími částmi mozku, proto také jen částečně korigovaný vyšší nervovou činností. Svou motivační silou, intenzitou i sociálními důsledky je sexualita jedním z nejvýznamnějších stránek člověka i historie.

Z hlediska tantry je sex základní energie, všechny buňky těla jsou svým způsobem pohlavní. Odmítání nebo potlačení sexu vede k tomu, že člověk se stane sám sobě nepřítelem, neboť sex je základní lidská energie.

Západní psychologové jako Freud, Jung, Reich už dávno formulovali, že základní lidská nemoc je někde blízko sexu. Nepřijetí sexu znamená v podstatě nepřijetí sebe sama. Není-li schopen člověk přijmout sebe sama, tak nemůže přijmout ani druhého člověka nebo svého sexuálního partnera, nemůže spolu s ním vytvářet celek.

Sexuální akt není aktem lásky sám o sobě, ale pokud se přijme s hlubokým
procítěním a uvolněním, láskou a pochopením, tak se stane aktem duchovním.
Sexuální akt se může stát aktem lásky, pokud se člověk dokáže uvolnit.
V napětí není schopen milovat a je nucen žít pouze tělesnou úrovní.

Když sex potlačíme, stává se ošklivou věcí, když sex vyjádříme, stává se nevinnou a přirozenou věcí. Ve vztahu k sexu jsme zdraví, pokud nemáme potřebu k němu příliš zaujímat nějaké stanovisko. Sex tu prostě je jako součást života.

Pokud nás to nutí o sexu přemýšlet, tak je mysl sexuální. Je-li mysl sexuální, není de facto sexuální naše tělo, protože sexualita mysli je nahrážkou za sexualitu těla. Věci se nedějí přirozeně, protože jsou myslí řízeny. Když je mysl sexuální, tak zákonitě nás to nutí našeho partnera využívat a manipulovat. Ten druhý se stane nástrojem, který je použit a odložen.

Sex se může stát láskou, pokud mysl nic neřeší a pokud není sexuální. Partner přestane být nástrojem, není už využíván, a sex s láskou se stane společným vstupem a vzestupem do jiného světa.