Obraz pískoviště, obraz hraní si se stejnými hračkami je symbolický. Citovou, sexuální a estetickou výměnu můžeme skutečně přirovnat k setkání dvou dětí. Je-li přátelství vyrovnané, tak jeden den se hraje na jednom pískovišti, druhý den na druhém pískovišti. Jeden den se hraje s jedněmi hračkami, druhý den se hraje s druhými hračkami. Zkušenosti se prolínají, hry se mění a kvalita se posouvá.

Puritánství a manipulace

Bylo víckrát sděleno, že sex, krása a láska mají stejné základy. Každý člověk touží po sexuálním spojení, po kráse a lásce.
Jestliže jeho touha je nenaplněna, jestliže nemá příležitost přijímat sex, krásu a lásku, tak mu něco důležitého v životě schází. Jestliže je mu odmítána tato základní hluboká potřeba, jestliže je mu odmítána podstata života, tak se pokouší uspokojit svůj život náhradním způsobem.

Manipulace je svého druhu boj o pozornost. Člověk manipulátor potlačil své city a touhy. Jeho city a touhy byly dříve neuspokojeny, jeho to zranilo a už nechce riskovat další bolest. Proto citovou, sexuální a estetickou komunikaci částečně nebo úplně uzavřel. A to do té doby, dokud druhého člověka nebude mít ve své moci, dokud se nebude hrát jeho hra, na jeho pískovišti, s jeho hračkami.

Chce mít druhého plně pod kontrolou a pak se možná pokusí o svého druhu limitovanou citovou, sexuální a estetickou výměnu. Manipulátor se bojí živého člověka plného mnoha forem prožívání, plného zájmu o život. Manipulátor potřebuje tuto životnost druhého omezit, protože v něm vyvolává hluboký kontakt se svými bolestmi a úzkostmi.
Manipulátor potřebuje druhého vychovat k obrazu svému, tedy ke stejnému druhu uzavření, bolesti a strachu, jaký má on sám. Pak se může pokusit o náhražku života. Manipulátor se neumí druhému odevzdat, nabízí sebe sama pouze v jakési idealizované, vypreparované podobě.
Aby toho dosáhl, tak intenzívně vytváří polarity. Svět, jaký si vysnil a reálný svět. On sám je také rozštěpen na vysněného a reálného člověka. První polaritu se pokouší žít a druhou polaritu se pokouší vytlačit ze svého života. Člověk manipulátor nebude nikdy uspokojen, neboť tato kontrola a obrana jej nepustí nikdy do svého nitra. Proto je neustále neuspokojen, každé neuspokojení vyvolá další boj, další limitaci a manipulaci, další pokus o živé spojení jiným neživoucím způsobem, který ho opět zraní a neuspokojí. Což opět vyvolá boj a manipulaci. Je to bludný kruh a jeho výsledkem je, že do disharmonie se zaplétá ten, který manipuluje i ten, který je manipulován.
Obraz pískoviště, obraz hraní si se stejnými hračkami je symbolický. Citovou, sexuální a estetickou výměnu můžeme skutečně přirovnat k setkání dvou dětí. Je-li přátelství vyrovnané, tak jeden den se hraje na jednom pískovišti, druhý den na druhém pískovišti. Jeden den se hraje s jedněmi hračkami, druhý den se hraje s druhými hračkami. Zkušenosti se prolínají, hry se mění a kvalita se posouvá.
Stejný obraz symbolizuje i podstatu problému manipulátora, kterou hledejme s největší pravděpodobností v jeho dětství, v jeho vztazích k rodičům a v citových, sexuálních a estetických výměnách té doby. Puritánství má charakter manipulace, puritán je zároveň manipulátor a pak platí vše, co bylo řečeno.
Puritánství může mít také charakter popření života. Dotyčný pak bojuje proti sexu, citům a lásce á priori. Všechny životní projevy jsou pro puritána neduchovní, nemorální a nebezpečné. Puritán spěje k jediné hodnotě, a tou je smrt. Také je fascinován smrtí, neboť ta jej může vykoupit z jeho potlačení. Puritáni bývají asketové. Žijí životem odmítání. Žijí proto, aby zemřeli.