Honza: Já se domnívám, že právě iniciační obřady, které proměňovali chlapce v muže a dívky v ženy měly za úkol přiřadit budoucím partnerům jejich manželské funkce, aby nová rodina plnila potřeby vyvolané životem ve společenství. Je tedy otázkou, zda i tyto „šamanské“ či náboženské předsvatební praktiky nepotlačili potřebu jednotlivce, žít podle svých vlastních potřeb. Jakou úlohu měly a dodnes mají u „primitivních“ národů ty, jak jsi je nazval, transformační předsvatební obřady?

Rozhovor s Honzou

Honza: Já se domnívám, že právě iniciační obřady, které proměňovali chlapce v muže a dívky v ženy měly za úkol přiřadit budoucím partnerům jejich manželské funkce, aby nová rodina plnila potřeby vyvolané životem ve společenství. Je tedy otázkou, zda i tyto „šamanské“ či náboženské předsvatební praktiky nepotlačili potřebu jednotlivce, žít podle svých vlastních potřeb. Jakou úlohu měly a dodnes mají u „primitivních“ národů ty, jak jsi je nazval, transformační předsvatební obřady?

I: Musíme si uvědomit, že život v kmenovém společenství vykazoval rovněž kmenové, kolektivní vědomí. Nedávno jsem byl v Indii, kde dosud navzdory věkům přetrvávají rodové a kmenové svazky. V jednom státě byla epidemie žloutenky. Mezi lidmi běžně žili cizinci z Evropy a žili úplně stejným způsobem života jako Indové. Na žloutenku umíraly tisíce lidí, celé rody a kmeny a také onemocněli jednotlivci z Evropy a Ameriky. Cizinci žili individuálním vědomím, a proto byli individuálně nemocní. Indové žili kolektivním vědomím, proto byli nemocní kolektivně. Proto si troufám tvrdit, že z hlediska jednotlivce a z hlediska individuálního vědomí přechodové rituály byly nevýznamné. Svůj význam mají pro rod nebo kmen jako takový, protože tím společenství potvrzuje sebe sama. Během předsvatebních obřadů se mimo jiné jednotlivci seznamovali s dějinami a hodnotami společenství.

H: Aha, takže předsvatební rituály měly vlastně pouze iniciovat vědomí, jak mají partneři žít ku prospěchu společenství, ale neučili je, jakým způsobem mají realizovat svoji individuální přirozenou touhu založit rodinu. Pochopil jsem to dobře?

I: Řekl bych, že se učili zakládat rodinu, že to bylo společenstvím podporováno. Jako individuální touhu si představuji touhu sexuální, touhu majetkovou, touhu mít nějaké významné postavení. Nicméně společnost absolutně neměla na to, aby podporovala individuální potřeby a jednotlivec neměl na to, aby měl nějaké individuální potřeby, které byly výrazně odlišné od ostatních.
Jestliže je začal mít, tak se ze společnosti začal vydělovat a buď se stal šamanem nebo vládcem nebo ho společnost exkomunikovala.
Individuální potřeby většiny lidí byly víceméně shodné. Nemusíme však ani chodit daleko, v 17. století například život sedláků vykazoval rovněž kolektivní vědomí a kolektivní normy. Nebo středověké Japonsko, jednotlivci se jmenovali podle toho, jaké práce vykonávali.

Život společenství byl vše, život člověka byl nic

Teprve až společnost se specializovala, teprve až vytvořila jednotlivé třídy, došlo ke změnám.
Byly zde třídy řemeslníků a zemědělců, kteří zajišťovali jídlo a předměty spotřeby. Vytvářely nadhodnotu, která byla použita a zneužita vládnoucí třídou. Takže teprve vládnoucí třída (šlechticové, duchovní) vytvořila prostor pro individuální život. Teprve vládnoucí třída měla čas se zabývat něčím jiným než jenom hmotou a reprodukcí, měla čas se zabývat vzděláním
a rozvojem. A proto také jedině svatba ve vládnoucí třídě mohla více respektovat individualitu a individuální potřeby člověka. Na víc celá společnost neměla.

Více individuality znamená více svobod