Ty už jsi měla roční zkušenost s OSHO meditacemi. Jaký je rozdíl dělat OSHO meditace a OSHO meditace s REIKI?


Moje cesta REIKI
Dita- absolventka Reiki 3A, 3B, Reiki pulzy, letos znovu 3B

Proč jsi šla na 3.A?

Po ukončení školy Oshových meditací (ONH) jsem na jedné akci v Lažánkách potkala zvláštní manželský pár. Zaujalo mě jak se k sobě hezky chovali, a také ke svým dětem – s vzájemnou úctou, láskou a respektem. Paní mi připadala zářivá jako sluníčko. A co víc byla laskavá a milá i ke mně, cizímu člověku. Přemýšlela jsem co je za tím. Dozvěděla jsem se, že právě ukončili 3.A a prošli akcí, zvanou Archetypy.
Dalším impulzem bylo setkání s dvěma kamarády z meditačních akcí. Nezávisle na sobě mi řekli, že se jim nedaří doma samostatně a soustavně na sobě pracovat a proto chtějí jít na 3.A. To byl také můj případ.

Ty už jsi měla roční zkušenost s OSHO meditacemi. Jaký je rozdíl dělat OSHO meditace a OSHO meditace s REIKI?

Meditace byly fajn. Při Dynamičkách jsem se zbavovala stresu, zpracovávala jsem si situace, se kterými jsem si jinak nevěděla rady – třeba jsem v katarzi někoho seřvala a potom bylo skutečné setkání snadnější. Učila jsem se vytvářet si v sobě klidný prostor. Měla jsem spoustu energie. Propadla jsem tanci. Já, člověk pro nějž bývaly hodiny tělocviku utrpením.
Ale celé to období pro mě bylo především o technice, či o technikách. Věřila jsem tomu, že co se mi v technikách děje, mohu přičíst na vrub technikám samotným. Jistě mají lví podíl, ale dnes vím, že se člověk setkává především sám se sebou. To občas bolí, že?!
Když jsem se poprvé dozvěděla, že Centrum v Lažánkách nabízí dvouletý výcvik práce s REIKI, nechápala jsem, co „tam ti lidi můžou tak dlouho dělat?“ Znala jsem REIKI jako takové to:“Tady to máte, přikládejte na sebe ruce a dva týdny hodně pijte.“

Je to tedy jinak? Co je tedy pro tebe Reiki?

S REIKI život získává další rozměr, či rozměry. Je barevnější, veselejší, chutnější, voňavější, láskyplnější, ale také bolestnější, citovější bylo by správné říct. Energii uvolněnou meditacemi je škoda nevyužít. A právě REIKI může ukázat jak. Jistěže jsem i bez REIKI měla nové nápady, byla jsem radostná a tak dále a tak dále, ale REIKI je mnohem víc. Dá
vám do života podporu, opravdovou podporu, kterou vám nic nemůže vzít a na kterou se můžete kdykoliv spolehnout. Zatímco meditace je nástroj, REIKI se může stát skutečnou životní náplní.

Dařilo se ti všechno hned od počátku?

Dnes mi následující vzpomínky loudí úsměv na tvář, ale tehdy ....
Když nám Igorek řekl, že si máme otevřít REIKI seanci a intuitivně vyčistit prostor, byla to pro mě téměř stresující situace. Byla jsem na pochybách, zda to dělám správně, myslela jsem si, že nemám žádnou intuici, dívala jsem se na ostatní, co dělají oni – zkrátka žádná láska, uvolnění a klid v duši.
První Základní seance pro mě byly k nepřečkání dlouhé. Uvolnila jsem se třeba až za půl hodiny a pak jsem teprve cítila, že mám teplé ruce.
Ještě jedna vzpomínka mi vytanula na mysli. Bylo to při zasvěcení. Během slavnosti jsem začala brečet, protože jsem si myslela, že jsem špatná, že si zasvěcení nezasloužím a že mě asi nezasvětí. A tehdy mě mí kamarádi, kteří seděli kolem mě vzali za ruce – mlčenlivé prohlášení : „Jsme s tebou. Máme tě rádi.“

Jak jsi prožívala konkrétně 3.A? O čem to pro tebe bylo?

To období bylo hlavně o přátelství, lásce, potřebě sdílet, objímat se. Velké, až teatrální vítání, dlouhé nekonečné loučení. Neustále jsem byla zamilovaná. Zažívala jsem přijetí, mohla jsem se svobodněji vyjádřit. Nebyla jsem outsiderem. Byla jsem součástí pestré skládanky. V něčem jiná než ostatní a přesto nezavrhovaná. Naopak v pracovním životě a mezi starými přáteli, zavládlo zděšení a zmatek. Se spoustou lidí jsem si přestávala rozumět. Říkali mi, : Ty jsi chvilku pláč a chvilku smích.“ Tehdy jsem jim neuměla odpovědět, že jsem prostě cítící člověk. Zatímco zpočátku se má veselost a hravost druhým líbila, mé pozdější smutky a špatné nálady byly vnímány jako něco nepatřičného. Postupně jsem se stahovala do sebe.
Začala jsem mít zdravotní problémy. Přestávala mě bavit práce, kterou jsem do té doby žila. Nedařilo se mi navázat trvalejší vztah s mužem. Zkrátka byla to taková směsice a míchanice.
Na závěr školy jsme měli týdenní soustředění. Jeden kamarád ho zhodnotil slovy, „ Bylo to takové zhuštění celého roku.“ Vřele s ním souhlasím. Zažila jsem všechno. Radost, smutek, bolest, hanbu, euforii i zmatek. Ochutnali jsme sílu kolektivu a vytvořili neskutečnou závěrečnou oslavu.Tehdy mě také pozval na první rande můj současný manžel.
A tehdy jsem se také rozhodla, že chci pokračovat. Ještě jsem nevěděla, jak získám čas, ani peníze na 3.B, ale chtěla jsem jít dál.

Co pro tebe znamenalo zasvěcení? Jak jsi to vnímala?

Je to různé. Někdy jako velký svátek. Tajuplnou mystickou slavnost. Jindy jsem hrozně trpěla, když jsem musela snad dvě i víc hodin v klidu sedět. A jednou jsem ho dokonce prožila se strachem a nejistotou.

Na konci každé školy člověk vždycky váhá,jestli má do toho vůbec jít dál a zároveň najde hodně „závažných“ důvodů, proč nejít. Ale nakonec stejně většinou jde. Co tebe přimělo jít na 3.B?

Ani sama nevím. Ležela jsem na žíněnce. Právě jsem prošla celými dějinami vývoje člověka, speciálním sranda-zasvěcením a „římskými lázněmi,“ dívala jsem se na kamarády jak se smějí, tančí a radují a tehdy jsem si uvědomila, že chci jít na 3.B. A osud mi to umožnil.

No a vyplatilo se to? Jaké bylo 3.B?

Pro mě osobně to bylo náročné období. Mystická škola se zabývá rodinou. Ačkoliv jsem do té doby měla s rodiči pěkný vztah, tehdy se začaly objevovat staré rány a bolesti. Ani jsem netušila kolik zloby a hořkosti v sobě nosím. Na druhé straně jsem pocítila, jak moc je miluji.

V průběhu této školy jsem se , dá se říct, zacyklila. Jde o to, že na jednotlivých víkendech jsem se skutečně nastartovala : uvolnila jsem se a v důsledku toho se začaly odplavovat nedoprožité situace a emoce. Prvních pár dní po víkendu jsem ještě byla v pohodě, ale pak mě to začalo zaplavovat víc a víc. Nechtělo se mi pokračovat v technikách. A v důsledku toho jsem vlastně uvázla na mrtvém bodě – ve stavu bolesti, strachu až deprese. V souvislosti s tímto se mi zhoršil i zdravotní stav. Paradoxně to jsou právě další techniky a meditace, které pomohou tento stav rychleji překlenout. Nakonec mi bylo tak mizerně, že jsem se k technikám ještě ráda vrátila. Odnesla jsem si z tohoto období zkušenost, že pokud se necítím psychicky dobře, to nejlepší co pro sebe mohu udělat, je meditovat a praktikovat REIKI techniky.

A které meditační techniky ti tehdy například hodně prospěly?

Často jsme vířili a v tom osvobozeném tanci jsem se obvykle proplakala do nádherného stavu lásky, klidu, uvolnění a pochopení, že k pocitu štěstí nepotřebuji žádné speciální pomůcky, ale že se nachází v mém nitru.

Na škole 3B jsme měli každý svůj totem. Svěřovali jsme mu své nejniternější prožitky. Psaní a kreslení je hodně silná terapie. A pro mě tedy byla. Co ty?

Když jsem si měla udělat první zápis o rodině, s údivem jsem si uvědomila, že některé otázky jsem si nikdy nepoložila. Tolik jsem toho o svých blízkých nevěděla! O jejich přáních, trápení, minulosti.
Dopis blízkému člověku – zdánlivě nenápadná technika, ale v mém případě velice mocná.
Napsat 21 dopisů? uff! Nejprve vyjádřit hořkost a poté lásku. Jeden dopis jsem nakreslila, protože jsem skutečně už nevěděla, co mám psát. A jednou jsem napsala dokonce dva hned po sobě. A ten druhý jsem odeslala. Sice se strachem, ale dnes toho nelituji. Jakoby se mezi mnou a adresátem napnula jemná nitka porozumění a respektu.

Jaký je z tvého pohledu rozdíl mezi 3A a 3B?

Zatímco na 3.A Transformační škole jsme se dozvěděli, že máme tělo, kterému můžeme prospět různými zdravotními cvičeními, uvolňovali jsme ztuhlé svaly, klouby a čelisti a odnaučovali se sledovat, zda to dělám stejně jako ostatní, na 3.B jsme zjistili, že emoce námi nemusí cloumat, ale právě naopak, že my se můžeme naučit cloumat emocemi. No, dozvědět se to a uvést do praxe, jsou dva, alespoň pro mě, časově značně vzdálené jevy. Teď už se mi to občas daří. (ťuk, ťuk, ťuk)

Vím, že jsi řešila hodně vztah se svými rodiči. Jak je vnímáš teď? Změnilo se něco?

S rodiči se máme rádi, občas se mě něčím dotknou, nebo mě naštvou, já naštvu je, ale už to není takové drama. Mám dojem, že se více tolerujeme. Snažím se je pochopit, nesoudit.

Tak a ještě pohádku na dobrou noc.
Bylo, nebylo : Jednou v únoru, se v Lažánkách konal týden Mistrovského zasvěcení REIKI.
Na závěr tohoto týdne účastníky čekalo překvapení – pozvání na svatbu. Rodiče a pozvané kamarády čekal nevšední zážitek. Svatební obřad a hostina připravené během odpoledne. Přála jsem si výjimečný svatební den. A byl. I to je REIKI.

Tu pohádku znám. Ty jsi byla královna a já princezna. Nebo to byl sen?